top of page
ČARODEJNICE 4-3.png

Původ čarodějnic v Bibli

Za rané čarodějnice byli považováni lidé, kteří praktikovali magii, využívali kouzel a volali duchy o pomoc nebo je žádali o změnu. Většina čarodějnic byla považována za pohany, neboť dle slov křesťanů "odváděli ďáblovu práci". Mnoho z nich však bylo v konečném významu pouze přírodními léčitelkami nebo takzvanými "moudrými ženami", jejichž volba povolání zůstala lidmi nepochopena.

Není zcela jasné, kdy přesně čarodějnice přišly na historickou scénu, ale jeden z prvních záznamů o nositelkách magie je v Bibli v První knize Samuelově (hebrejsky Šmu'el alef), která by dle historiků měla být sepsána v letech 931 před naším letopočtem až 721 před naším letopočtem. Vypráví příběh, kdy král Saul hledal čarodějnici z Endoru, aby vyvolal ducha mrtvého proroka Samuela s požadavkem, aby mu mocný duch pomohl porazit filištínskou armádu. Čarodějnice přivolala ducha Samuela, který pak prorokoval smrt Saula a jeho synů. Následující den podle Bible zemřeli Saulovi synové v bitvě a Saul spáchal sebevraždu.

Další verše ze Starého zákona odsuzují čarodějnice, například často zmiňovaný Exodus 22:18, kde se říká: "Čarodějnici nenecháš naživu". Další biblické pasáže upozorňují na věštění, zpívání nebo používání čarodějnic ke kontaktování mrtvých.

Malleus Maleficarum

Hysterie kolem čarodějnic se v Evropě skutečně ujala až v polovině 14. století, kdy se mnoho obviněných čarodějnic přiznalo, často díky vlivu mučení, k různým praktikám a netradičnímu chování vybočujícímu z normálu. Během století byly lovy na čarodějnice běžné a většina obviněných byla popravena upálením, oběšením, utopením a nebo rozmačkáním kameny. Zaměření padalo zejména na svobodné ženy, vdovy a dívky na okraji společnosti.

V letech 1 500 až 1 660 bylo v Evropě usmrceno až 80 000 podezřelých čarodějnic. Kolem 80 procent z nich byly ženy, o nichž se myslelo, že jsou v souhře s ďáblem a naplněné neutuchající touhou. Německo mělo nejvyšší míru praktikování čarodějnictví, zatímco Irsko tu nejnižší.

Publikace Malleus Maleficarum - kterou napsali dva uznávaní němečtí dominikáni v roce 1486 - pravděpodobně podnítila šíření čarodějnické mánie. Kniha, obvykle přeložená jako "Kladivo na čarodějnice", byla v zásadě návodem, jak identifikovat, lovit a vyslýchat čarodějnice. Touto publikací se některé lovecké instituce řídí dodnes. Malleus Maleficarum označil provozování čarodějnictví za kacířství a rychle se stal důležitou součástí protestantů a katolíků, kteří se snažili vyplavit čarodějnice žijící mezi nimi. Po více než 100 let se této knihy prodalo více výtisků než jakéhokoliv jiného titulu v Evropě kromě Bible.

ČARODEJNICE 4-1.png

Přírodní čarodějnice

  • Přírodní čarodějnice, též nazývané čarodějky, elementalistky, léčitelky nebo bylinkářky, se snaží přiblížit iluzi lidství. Jejich síly vzešly z přírody, nelze je získat smlouváním s démony. Za úkol mají pomáhat lidstvu, starat se o nemocné, ulevovat jim od bolesti a dbát na přírodu, aby neodumřela. Jedinými typy přírodních čarodějek jsou Ohnivý elementál, Léčitel a Vzdušný elementál.

 

  • To se odráží i na jejich povaze - v mládí bývají hodné, přátelské a milosrdné, postupem času se však jejich charakter může pozměnit vlivem ztráty kontroly nad magickými silami, což často vede k násilí, problémům se sebeovládáním, ohrožováním okolí nebo dokonce zabitím. Čím větší nárůst síly koluje žilami, tím pravděpodobnější je objevení se v hledáčku lovců nebo pověrčivých lidí.

 

  • Svou moc o to hůř kontrolují vlivem stresu a proto se nejčastěji stávají oběťmi výslechů, mučení a následného trestu v podobě smrti. Dle pověsti po jejich smrti nebe pláče a tři dny smáčí zemi svými slzami. Přírodní čarodějnice mají také největší výhodu při přeměně, je u nich vyšší šance na přežití, pokud jsou pokousány lykantropem nebo přeměněny na kožoměnce. Jako jediné se nemohou stát kvílející vílou, tedy banshee, neboť příroda přemění jejich duši do podoby stromu.

  • V záznamech několika loveckých skupin existují zmínky o výpomoci přírodních čarodějnic, ať už se jednalo o boj proti temným silám nebo starání se o zraněné lovce. Vatikán však existenci těchto záznamů popírá a kacíře dává za trest veřejně popravit i přes skutečnost, že takové informace se zakládají na pravdě.

Temné čarodějnice

  • Temné čarodějnice nemusí být nutně zlé, pouze využívají moc, která má do schopností přírodních čarodějek hodně daleko. Povětšinou se jedná o Nekromanty, Snovače a Psychokinetiky. Horší variantou jsou Okultisti, Manipultátoři a Paraziti, rozsah jejich schopností si ruku v ruce jde s destruktivitou a šílenstvím, které lidem kolem sebe způsobují - ať už nedopatřením nebo úmyslem.

  • Dle toho se mohou nacházet na jakémkoliv konci charakterového popisu - křehcí, hodní jedinci i sadističtí blázni, jimž přináší radost prolévání nevinné krve, rozvracení rodin a utužování postavení ve společnosti. Oproti přírodním čarodějkám ve většině případů své schopnosti kontrolují o něco lépe, naopak se ale snadno vyčerpají při větší zátěži a častým jevem jsou bolesti či nevolnost.

  • Moc temných čarodějnic bývá zaměřena více na psychiku a tudíž maskování sil bývá daleko snadnější stejně jako využívání nadání. Sílu nečerpají z přírody jako spíš ze svého okolí a sebe samých, to se však může odrážet na míře podrážděnosti, výkyvech nálad nebo nečekaným atakům na nejbližší. Čím více čerpají sil, tím horší bývají následky. Tyto čarodějnice bývá těžké zajmout, neboť jsou schopny se bránit a prolít více krve než jakákoliv přírodní čarodějka. Jejich popravy bývají násilného charakteru a většinou jsou více mučeny.

  • Podle pověstí každá temná čarodějnice dříve či později prolije krev a proto s nimi žádná lovecká organizace nemá slitování. Procesy jsou spíše formálního charakteru, o jejich vině je předem rozhodnuto. Není výjimkou, že bývá vyvražděna celá rodina i s příbuznými.

Smlouva s démony

Ne všechny čarodějnice získaly nadání do vínku při svém narození. Existuje třetí kategorie, v níž se nachází ti, kdo přišli na svět jako obyčejní lidé, avšak se svým lidstvím a obyčejností se nesmířili. Prostřednictvím znalé čarodějnice, hledání či náhody mohou obdržet schopnosti nepředstavitelných rozměrů, avšak vše nese určitou cenu. Smlouva s démony, konkrétně Vyjednavači, kteří jsou specializovaní na uzavírání podobných kontraktů, patří mezi vysoce nebezpečná střetnutí.

 

Výměnou za několik let, dle domluvy s daným démonem, získají ability určitého typu. Jejich moc bývá přirozeně silnější než u jiných čarodějnic, neboť odměnou pro démona je duše upsaného. Je na každém démonovi, jakým stylem smlouvu s člověkem (či jiným typem žijící rasy) sjedná, neboť po naplnění z pozice démona, tedy obdarováním schopnostmi výměnou za duši, se na těle čerstvé čarodějnice objeví nezaměnitelný symbol. Ten jasně dokazuje, že se dotyčný upsal ďáblu a je do konce života poznamenán. Toto znamení nelze ničím zamaskovat a může se objevit kdekoliv na těle - nejčastěji to bývá místo, které se dá zakrýt látkou nebo jazyk. Není to však jediná vada na kráse, která jim ztěžuje život. Další je odraz v zrcadle nebo jakékoliv lesklé ploše, která odráží pravou podstatu jejich zkažené duše. Jako v případě Doriana Greye, i u nich se projevuje jejich skutečný odraz v odlescích zrcadla, vodní plochy nebo vyleštěné stříbrné číše. Tato pravda se objevuje pozvolna - čím blíže se nachází k finálnímu termínu, tím zřetelnější je odpudivá pravda v podobě loupající se kůže, sinalosti, černých očí a vystouplých tmavých žil či jiného ukazatele, který je odlišuje od normálních lidí či dalších čarodějnic.

Většina smluv bývá uzavírána po dobu deseti let, někdy však může být nabídnuta pouhá polovina nebo naopak dvojnásobek či jiné období, které si démon usmyslí. Po sjednaném období démon z čarodějnice vysaje duši, která posílí jeho vlastní sílu. V některých případech mohou být určité duše hlídány pomocí chrličů, kteří vybrané upsané jedince chrání před dřívější smrtí, různými typy nehod a pomstychtivým útokům. Tvrdí se, že samotné vysátí duše představuje nejhorší možnou bolest sahající za hranici lidského chápání. Po smrti čarodějnice se tělo pozmění do odrazu duše, mnohdy se tak stává, že není možné čarodějnici identifikovat na základě ostatků. Pozor! Pokud se čarodějnice rozhodne ohrozit nejen sebe ale taktéž démona, může ji démon zbavit schopností a zabít dříve než je naplněn kontrakt pro porušení daných podmínek.

ČARODEJNICE 4-2.png

Coven

  • Coven je nedílnou součástí čarodějnických rodů, klanů a různých seskupení napříč městy, ve které se shromažďují čarodějnice. Hlavní myšlenka je složení dvanácti čarodějnic a ďábla (démona) jako vůdce - tato myšlenka byla později nahrazena zastoupením v podobě kněžky, později velekněžky, která coven řídí. Toto číslo je obecně bráno jako zpodobnění, či spíše parodie, na Krista a jeho dvanáct učedníků. Toto uskupení však může mít od tří až po celé desítky členů. V množství je síla a tím se mnohé coveny řídí.

  • Každý člen klanu by se měl specializovat na určité odvětví magie, jako je ničení zemědělské úrody, vyvolávání nemocí nebo úmrtí u lidí a zvířat, přinášení bouří nebo svádění. Čím více zaměření, tím větší rozsah a dosah coven má. Není to však pouze o provádění špatností, existují skupiny přírodních čarodějek, které se naopak snaží obnovit rovnováhu a pomoci přírodě. Tyto menší coveny však bývají často rozprášeny do základů a čarodějky upáleny zaživa.

  • Seskupení různorodých čarodějnic bývá v úzkých kruzích označeno jako "úl" - vždy má svou královnu, kterou chrání a ta na oplátku zase ochraňuje své včely, pomáhá jim a utužuje jejich moc. Zároveň tím pomáhá i sobě, neboť i její moc roste. V úlu vládne demokracie a jen málokterá členka covenu snese výrazné profitování ze strany jedné nebo druhé. Všichni si mají být rovni - přesto je královna nadřazená nejen v hierarchii skupiny ale taktéž ve společenském žebříčku.

Sabat

  • Čarodějnický sabat je obřad, který lze považovat za náboženský nebo rouhačský v závislosti na pozorovateli. Čarodějnice, skryté pod rouškou temnoty na odlehlých a osamělých místech jako je les (v tomto případě u Ďáblova kruhu), se shromažďují kolem ohně, aby si uctily svého Pána. Nahé, někdy pokryté krví zvířat, novorozenců nebo jiné obětiny, či oděné v temném šatu tančí s maskami na tvářích a vyvolávají jméno démona, aby vyslyšel jejich prosby. Někdy pouze pronášejí dávná slova v tajuplných jazycích.

  • Praktikování čarodějnictví šlo napříč všemi společenskými vrstvami, ale právě prokázání vlastní identity ostatním čarodějnicím lze považovat za akt důvěry vůči úlu (covenu). Masky, které se při obřadu nosí, mají rituální význam; hlavy zvířat posvátných čarodějnictví jako vlk, jelen nebo medvěd.

  • Sabat tvoří osm důležitých svátků během roku:

    • Yule - zimní slunovrat / Hody (21. prosinec)

    • Imbolc - Velesův svátek (1. únor)

    • Ostara - jarní rovnodennost / vynášení Smrti (Velikonoce)

    • Beltane - filipojakubská / Valpuržina noc (30. duben)

    • Litha - letní slunovrat / Kupadelné svátky (24. červen)

    • Lughnasadh - Perunův den (1. srpen)

    • Mabon - podzimní rovnodennost / dožínky (23. září)

    • Samhain - předvečer všech svatých / Mokošin den (31. říjen)

Fámulové

Jsou taktéž známí jako sluhové, bližní nebo prokletí, kteří získávají podobu zvířat, aby lépe sloužili svým čarodějnickým pánům. Ne každá čarodějnice nutně musí vlastnit fámula, přesto to bývá překvapivě běžná záležitost, u každého druhu čarodějnic však tito zvířecí sluhové nabývají jiné podoby. U přírodních čarodějek se může jednat o obyčejná zvířata (často se jedná o druhy plazů nebo hlodavců), která se běžně vyskytují v přírodě. Oproti tomu temné čarodějnice preferují kočky, pavouky, hady, ropuchy (či jiné druhy žab), ještěrky, netopýry nebo štíry, přičemž se jedná hlavně o zakleté lidské bytosti, které jsou podrobené jejich vůli a nemají možnost se sami přeměňovat, pokud jim to pán nedovolí. Někteří nemají na výběr a stanou se darem čarodějnici, která neovládá schopnosti rituálních kouzel a tudíž zůstane ve své podobě do vlastní smrti.

 

Mezi čarodějnicemi jsou velmi užiteční, poskytují ochranu před újmou, hlídají je v nebezpečných situacích, kdy nasazují vlastní život pro pána, a jsou často součástí při kouzlení a magických rituálech. Dle legend jsou fámulové vázáni na čarodějnice, kterým sloužím, což vede k tomu, že když jejich pán zemře, zemřou s nimi (resp. krátce po nich) v agónii z jejich ztráty. Když zemřou, jejich pravá forma se stane viditelnou. Většina fámulů bývá celkem poslušná, pokud se pokouší odporovat či dokonce zkusí napadnout svého pána, trpí nepředstavitelnými bolestmi, která však za žádných okolností nevede k jejich skonu - jedná se pouze o vynalézavý způsob mučení, dokud se jejich duše nepodrobí. Pakliže zahynou dříve než jejich pán, je jejich smrt doprovázena bolestmi v žaludku a podivným pocitem při zpřetrhání pout. Pokud je jejich smrt násilná (ať už ve zvířecí či lidské formě), čarodějnice prožívá stejnou bolest, jako by se ocitla v kůži svého bližního a jeho očima se účastní utrpení, což může vést k pomstě vůči mučiteli.

ČARODEJNICE 4-4.png

Seznam schopností přírodních čarodějnic

Ohnivý elementál

Základní:

  • Pyrokineze

  • Lumokineze

  • Thermokineze

Bonusové:

  • Rozpoznání démonů

  • Geokineze

  • Elektrokineze

  • Navýšení fyzické síly

​​

Max 1 bonusová schopnost

Léčitel

Základní:

  • Léčitelství

  • Regenerace

  • Znalost bylin a jedů

Bonusové:

  • Výroba [talismany/lektvary]

  • Zrušení kletby

  • Empatie

  • Postkognice

​​

Max 2 bonusové schopnosti

Vzdušný elementál

Základní:

  • Aerokineze

  • Atmokineze

  • Telekineze

Bonusové:

  • Animakineze

  • Hydrokineze

  • Iluze

  • Cryokineze

​​

Max 1 bonusová schopnost

Seznam schopností temných čarodějnic

Nekromant

Základní:

  • Oživení zvířecího těla

  • Oživení lidského těla

  • Navrácení duše

Bonusové:

  • Vyvolávání duchů

  • Komunikace s duchy

  • Výměna duší

  • Posmrtné vykoupení duše

​​

Max 1 bonusová schopnost

Snovač

Základní:

  • Navštěvování snů

  • Ovládání snů

  • Uvěznění ve snu

Bonusové:

  • Tvoření nočních můr

  • Vytváření halucinací

  • Předpovídání budoucnosti

  • Chronokineze

​​

Max 1 bonusová schopnost

Psychokinetik

Základní:

  • Telepatie

  • Čtení myšlenek

  • Telekineze

Bonusové:

  • Kinetický výbuch

  • Jasnovidectví

  • Psychometrie

  • Bilokace

​​

Max 1 bonusová schopnost

Okultista

Základní:

  • Voodoo

  • Tvorba kleteb

  • Rituální magie

Bonusové:

  • Tvorba nemocí

  • Měnění podoby

  • Obchodování s démony

  • Prokletí předmětu

​​

Max 1 bonusová schopnost

Manipulátor

Základní:

  • Manipulace mysli [zvíře/člověk]

  • Manipulace těla [zvíře/člověk]

  • Manipulace emocí

Bonusové:

  • Podmanění si prokletého tvora

  • Uhranutí

  • Zhmotnění fóbie

  • Zlomení duše

​​

Max 1 bonusová schopnost

Parazit

Základní:

  • Vysávání životní energie

  • Vysávání pozitivních pocitů

  • Zlomení duše

Bonusové:

  • Spoutání démona

  • Posednutí

  • Vytvoření relikvie

  • Výměna těl

​​

Max 1 bonusová schopnost

Hony na čarodějnice

Kořeny pronásledování čarodějnic sahají hluboko do starověku. Už ve starověké Babylonii Chammurapiho zákoník stanovil při podezření z čarodějnictví ordál vodou. Podobně pronásledoval čarodějnictví také staří Asyřané, Chetité, Peršané či Indové, kteří věřili že čarodějnice mohou létat nebo posednout mrtvoly. Stejně tak se proti čarodějnickým praktikám staví Pentateuch, zvláště knihy Exodus a Deuteronomium. Trestem tehdy bývalo obvykle ukamenování nebo naražení na kůl. V římském právu, které se stalo také základem moderního práva, existovala také možnost potrestat osobu praktikující čarodějnictví; jako trest byl předepsán oheň. Římané věřili, že čarodějnice ožírají mrtvoly nebo kradou jejich orgány, mohou se proměňovat v lasičky a feny, stáhnout z nebe měsíc nebo zastavit vítr. U Germánů se trestalo většinou utopením.

Ke skutečně masovému a celoevropskému pronásledování však došlo až na sklonku středověku, zejména koncem 15. století. Dne 5. prosince 1484 svou bulou Summis desiderantes affectibus podpořil papež Inocenc VIII. úsilí dominikánů Heinricha Kramera a Jakoba Sprengera, kteří pronásledovali čarodějnice v severním Německu. Ti pak v roce 1486 poprvé vydali zmíněnou knihu Malleus maleficarum, později užívaný jako příručka lovců čarodějnic. Podle Kladiva pocházela moc čarodějnice ze soulože s démonem. Čarodějnice byly autory považovány za pozemské zástupce knížete zla. Masovost procesů souvisela s proměnou vesnice na sklonku středověku. Už nebyla kolektivem navzájem na sobě závislých lidí, nýbrž souborem individualit, které svůj individuální neúspěch připisovaly nečistým silám. Každá čarodějnice svým sloužením magickým silám dostávala ku pomoci démona, který mohl měnit podoby, a za své služby sál čarodějnici krev z čarodějnického znaménka, které se ukázalo býti hlavním poznávacím znamením čarodějnic; ze znaménka po vpichu však krev netekla. Tato kniha měla velký vliv na obecné vnímání čarodějnictví.

 

Do procesního práva na místo obžaloby pod vlivem této knihy nastoupilo udavačství, průvodní řízení bylo ovládáno pomocí mučení. Vyšetřování se dělo podle schémat, která nepřipouštěla zhodnocení jednotlivých případů. Ke slovu se dostaly také zkoušky čarodějnice, tzv. koupel čarodějnic (topení ve vodě) a také prostředky přízně (podplácení). Samotný soudní proces tak byl zcela překroucen. Později se přidala šibenice, oheň a rozmačkání kameny, při výslechu se naopak upřednostňovaly vynalézavé nástroje jako strappado, drtič nebo Kateřinino kolo.

Slabiny čarodějnic

  • Čarodějnice jsou náchylné ke zranění stejně jako obyčejní lidé. Může je tedy zabít takřka vše - jak střelná rána, tak infekce nebo neštovice.

  • Existují magické předměty, které moc čarodějnic umí oslabit, zcela potlačit a nebo ji jich zcela zbavit - ty jsou však extrémně vzácné a chráněné loveckými organizacemi jako jeden z nejcennějších majetků. Většina Tvůrců umí vyrobit pouze předmět, např. pouta, který magické schopnosti na určitou dobu utlumí - takovéto artefakty přináší čarodějnicím nevolnost a bolesti hlavy, většinou však dlouho nevydrží a po několika minutách (maximálně hodině) se předmět sám od sebe zničí. Na léčitelky nemá žádný lovecký artefakt vliv.

  • I Ohniví elementálové mohou zemřít na upálení - pokud je na hranici nalit svěcený olej, jejich magie nefunguje.

  • Většina souzených čarodějnic podlehne zraněním neslučitelným se životem při mučení (např. bolesti z vykloubených končetin, vnitřním zraněním, infekci v ranách a pod.), jiné se stávají oběťmi výslechů s topením v jezeře (tedy prokázáním stavu ne/viny). Některé bývají popraveny oběšením, jiné upálením - záleží na míře provinění a rychlosti doznání se k hrůzným činům. Oběšení je bráno jako milosrdná, takřka bezbolestná smrt. Jsou i jisté případy, kdy bývají obviněné vyslýchány drcením kamenů, což ve všech případech skončilo smrtí.

ČARODEJNICE 4-5.png
bottom of page