top of page
Městečko Salem.png

Ze zápisů salemské kroniky

Místa v Salemu

SÍDLO SPRÁVCE 2.png

Každé správné město má svého vůdce - zastupitele. Tím je v současné době Increase Kelley, obtloustlý puritán, jehož drahou polovičku tvoří poměrně drobná dívka zcela opačného rázu. Jako manželský pár žijí  v tom největším domě v celém Salemu a jeho přilehlém okolí. S postem správce města se váže vysoké postavení a nutnost účastnit se procesů s čarodějnicemi ale i obyčejnými lidmi, kteří uklouznou v bohabojném životě. Dům správce je nejlépe umístěn - s výhledem na náměstí a ke kostelu. Zároveň jsou jeho okna natočena tak, aby nikdo z obyvatel nebyl nucen dívat se směrem na les, kde údajně straší. Majitel zde pořádá bujaré večírky, které jsou proslavené mezi salemskými obyvateli a každý si přeje se tam alespoň jednou podívat.

Jako druhá nejmovitější rodina v Salemu, ani dům vrchního soudce nepůsobí dojmem bídy a nedostatku. Vysoké stavení o mnoha místnostech včetně přijímacího salónku, spousta služebnictva nejrůznějších odstínů pleti, jenž je možné zahlédnout nejen ve velkých oknech ale i toulajících se kolem pozemku. Dům zástupce práva sídlí hned vedle správcova a nejednou už se městem nesla šeptaná pověra, že oba domy jsou spojeny tajnou podzemní chodbou. Co je na tom pravdy? Kdo ví. Obě rodiny o této možnosti mlčí. Toto mohutné sídlo dříve obývala rodina Reynard, avšak po fiasku, kdy poslední mužský potomek záhadně zmizel, byla jediná dcera vystěhována do menšího domku dotovaného madam Kelley. V současné době zde žije rodina Dewitt.

SÍDLO SOUDCE 2.png
Náměstí 2.png

Po většinu roku se zde konají převážně městské slavnosti, různé tancovačky a veselice, avšak s nástupem temnější doby se na takové praktiky pomalu ale jistě zapomíná. Ve středu náměstí bylo vystaveno jedno z popravišť, kde se z obviněných získává přiznání krátce před jejich smrtí. Způsoby mučení byly různé - od zavření v pranýři, kdy hrozí a bývá vykonáváno ocejchování značkou, přes upalování, kdy se pach spáleného masa nese dlouho nad městem, až po drcení kameny. Plošina pro popravy je zde vystavena poslední dva roky, kdy procesy s čarodějnicemi začaly nabírat na obrátkách. Ve středu se nachází obrovská socha zakladatele Salemu, Rogera Conanta a každý den se zde už časně z rána otevírají trhy s nejrůznějšími dobrotami.

Už od časného rána, kdy se červánky teprve zbarvují do typických odstínů fialové, rudé a žluté, se na náměstí sházejí nejen místní farmáři, aby prodali něco ze své sklizně, ale také obchodníci z blízkého i vzdáleného okolí. Široká nabídka je pastvou pro oči, naleznete tady prakticky vše, co je potřeba pro chod domácnosti - od čerstvě upečeného chleba přes ovoce a zeleninu, maso, ale také kožešiny, látky na nové šaty a pláště, šperky, vzácný holandský porcelán nebo kvalitní britský čaj. Vše, co hrdlo ráčí. Tu a tam ve vzácných případech lze objevit i výtisky, po kterých se okamžitě slehne zem. Kdo dřív přijde, ten dřív bere - samozřejmě za tu správnou cenu. Na trzích bývá rušno každé ráno a odpoledne, kdy se část zboží obměňuje.

TRŽNICE 2.png
ROZMLOUVACÍ SOCHA 2.png

Mohutná a naprosto nepřehlédnutelná socha zakladatele tohoto prokletého města, taktéž známá jako rozmlouvací socha - nebo socha rozmluv - se stala předmětech tajných schůzek párů a dvojic, které by k sobě neměli nalézt cestu. Děvčata i chlapci si zde zanechávají čas od času psaníčka v tajných skrýších, milostné dopisy či básně skládající ódy na zakázanou lásku. Jedná se o jeden ze vztyčných bodů na náměstí kromě hlavní studny, odkud většina místních bere vodu a nebo zde vysedává. Jednou za rok se pořádají slavnosti k založení města a socha je ověšena dary. Kovový zakladatel dohlíží na město ve dne i v noci, avšak čas se na něm pomalu začíná podepisovat a některé jeho rysy začínají být strhané.

Místo, kde se konají nejen bohoslužby a kazatel varuje před prohřešky proti Bohu a následnými tresty, ale i soudy, neboť toto místo považuje většina obyvatel za nejčistší a nejblíže Bohu, jenž je spravedlivý soudce. Někteří z místních věří pověrám, že čarodějnice spolčená s ďáblem nemůže vejít do kostela, což ale není pravda. V přilehlém místě jsou udržovány obytné prostory nejen pro samotného kněze a jeho učence, ale též pro inkvizitory, kteří se rozhodli vymýtit zlo z místních - tyto pokoje bývají veřejnosti nepřístupné, pokud se nejedná o vedení města, které má od každého důležitého místa klíče. Samotný kostel působí velmi prostým dojmem, na lavicích je nepohodlné dlouhou dobu sedět a většinou tu bývá zima.

KOSTEL 2.png
Hřbitov zakladatelů.png

Úcta a respekt zesnulým, základní pravidlo při vstupu na hřbitov zakladatelů, kde se nacházejí nejstarší hrobky a hroby vyšší a střední třídy. Ti si mohou dovolit něco víc než pouhé pochování na hřbitově v lese, poškození ostatků a případné ohryzání divokou zvěří nebo ghúly. Zde jsou pochováni zakladatelé Salemu, nejznámější představitelé, mezi které se počítá Roger Conant, rodina Increase Kelleyho, současného správce města, několik významných rodů a bohatých měšťanů. Hřbitov je zpřístupněn každému, kdo projde kolem kostela, kde je umístěn. Hrobky a hroby jsou udržované rodinným služebnictvem a případný vandalismus je krutě trestán. Není radno si zahrávat s ostatky a budit mrtvé při jejich cestě za věčným odpočinkem.

V blízkosti kostela stojí obdélníková budova s vnitřní zahradou, která je přístupná nemocným pacientům. Lazaret je udržovaný z peněz kostela a radních, kteří přispívají ku zviditelnění vlastní maličkosti. O nemocné se tu starají ošetřovatelé čtyřiadvacet hodin denně, lékaři ošetřují naléhavé případy třikrát týdně a jednou za týden sem dojíždí doktor z Bostonu, aby vyhodnotil pacienty se zvláštními neduhy. Bývá zde příjemný klid a tiché prostředí napomáhá uvolnit mysl. Lůžek pro nemocné se zde nachází celá řada, horní patro je pak vyčleněno pouze pro zaměstnance a slouží též jako zásobárna pro obvazy, povlečení a další věci. Vnitřní zahrada je ošetřována dobrovolnými zahradnicemi z řad farmářek, vlastní i malou půdu pro pěstování.

Lazaret 2.png
SIROTČINEC 2.png

Starý sirotčinec spadá pod ochranu rodiny Feit, nad vodou jej drží jejich dcera Cornelia, která se aktivně snaží pomáhat ku vlastnímu prospěchu. Budova slouží nejen jako ubytovna pro děti bez rodičů, ale také jako škola s nejzákladnějším vzděláním. Děti tu mohou žít zpravidla do třinácti, čtrnácti let, než si je někteří vyberou za učně nebo se neodstěhují do jiného města. Ti, kteří nenajdou práci, se většinou stávají místními žebráky a zlodějíčky. Sirotčinec dostává mizernou část z daní a pokud zde někdo pracuje, nemůže očekávat vysoký plat. Bývá zde hlučno, dětí je tu jako smetí a dohled nad nimi má pouze minimální počet vychovatelů. Budova by potřebovala celou řadu oprav avšak peníze nejsou, a tak sem zatéká a rozbitými okny profukuje.

Zde pevnou rukou vládnou ti, kteří se rozhodli zasvětit svůj život i službu vyšším účelům a spravedlnosti, které si jen málokdy jdou ruku v ruce s dobrem. Nově zbudované stavení leží na základech dřívějších kasáren, které po jednom pokusu o převrat v roce 1685 lehly popelem. Právě v těchto místech jsou k nalezení všichni zástupci práva a pořádku, v čele s jejich kapitánem a jeho pravou rukou, zástupcem, kteří dohlíží na své muže ve zbroji. Obyčejní vojáci mají možnost zde nocovat na tvrdých lůžkách v prostých pokojích za část své výplaty, pokud ji nepropijí. V podzemí a částečně přízemí se nachází žalář, kde jsou drženi obvinění z čarodějnictví a jiní zločinci, kteří teprve čekají na soud a nebo jsou zadrženi za menší přestupky na veřejnosti.

KASÁRNY 2.png
ŽALÁŘ 2.png

Chladné kamenné zdi prolezlé plísní a hnilobou, kaluže krve a prolitých slz mísících se s dalšími tělesnými tekutinami - to je žalář. Místo, kam nechce vstoupit nikdo a každý se pokřižuje už jenom při myšlence, že by zde strávil poslední dny svého života.  Klíče od masivních dveří vlastní jen několik obyvatel v čele se správcem Salemu, soudcem, vrchním strážcem zákona, který nad hříšníky a proviněnými drží stráž a zástupcem víry, který udává rozhřešení a poslední pomazání. Právě zde se odehrává to nejhorší mučení, jaké si kdo dovede představit. Za dlouhých večerů se odtud ozývá nářek a křik zmučených duší, které žadoní o milost a pod tlakem bolesti se přiznají ke všemu, co provedli... i neprovedli.

Dříve bezejmenný hostinec, který už od založení v roce 1629 získal prvního vlastníka a také první marné pokusy o pojmenování. Od této doby uběhla řada let, majitelé se změnili a spolu s tím i jména. Nakonec se mu neřekne jinak než "U špinavce" nebo "U špinavého Joea", což je jméno, kterému zůstalo po místním mrzákovi a jeho věčné přítomnosti vedle dveří. Dnes je vždy plná hluku v podobě zpěvu a nadávek. Alkoholu se zde prolévá až neúměrné množství, vždy je ho však dostatek a pokud si připlatíte, můžete dostat i něco víc než pálenku ničící žaludek nebo zvětralé pivo, ale i celkem dobré jídlo podávané pohlednými šenkýřkami. Za pár peněz se zde dá i přespat při cestování v horním poschodí, kde ubytovaným poskytnou postel i vanu.

HOSTINEC 2.png
NEVĚSTINEC 2.png

Všichni o něm ví - správce, soudce, dokonce i církevní představitelé. Nikdo se však neodvažuje ho zavřít. Naopak se zdá, že ho zmínění muži vcelku rádi navštěvují, i když se tak obrací zády k Bohu. Tento dům trochu vyčnívá svou velikostí a kdyby si procházející nevšiml těch několika žen s hlubokým výstřihem a rozpustilým úsměvem postávajících venku, v okně či na balkónu, jistě by ho bral za obyčejný měšťanský domek jednoho ze střední třídy, neboť udržovaný je tak akorát. Dlouho do noci se zde nese křik, výskot a smích, přes den tu naopak vládne většinou ticho, jak zaměstnankyně vyspávají do pozdního poledne. Součástí nevěstince je i menší krčma v přízemí, kde se dá za pár mincí popít se slečnou na klíně.

Prostorná stodola, kde se nachází řada pěkných, statných koní, je pýchou Salemu. Movití majitelé zde mají ustájeny oře, o které se stará zástup podkoních, aby bylo zabezpečeno jejich blaho a jejich vlastníci je nedali veřejně zbičovat. Říká se, že nejdivočejší z nich patří madam Kelley, avšak pod dotekem její ruky zjihne a je krotký jako beránek. Jiní koně mohou působit poněkud otupělým dojmem, že by vina čarodějnic? Za menší příplatek sem může ustájit koně i nějaký návštěvník, který se zde nezdrží delší dobu, případně se lze i pod střechou stájí vyspat, pokud zrovna nemáte moc peněz a venku leje jako z konve. Vždy je zde dostatek sena. Pro ty méně movité je k dispozici malý přístřešek u hostince, kde je dřevník pro uvázání až tří koní.

STÁJE 2.png
KNIHOVNA 2.png

Místo tiché, určeno pro kteréhokoliv místního občana, jemuž bylo v mládí dáno dostatečné vzdělání, aby dokázal v knihách zde uchovávaných číst a vyhledávat. Vůně starých knih a spisů brnkne do nosu každého, kdo překročí zdejší práh, přímo vybízejíc k uchopení a následného nahlédnutí do jedné z letitých, pečlivě svázaných kronik, učebnic, soupisů poezie či her. Sem tam u některého z oken naleznete i staré, dosti nepohodlné křeslo či prachobyčejnou židli, avšak i ta skvěle poslouží v případě, že chcete knížku jen zvědavě prolistovat a pak ji znovu vrátit do svého regálu. Velkými okny sem proniká dostatek světla a každý ze stolů má k dispozici malý svícen s napůl rozteklou voskovou svíčkou. K nalezení jsou zde všechny městské kroniky.

Horký vzduch se odsuď šíří od rána do večera, kdy za pravidelného zvuku kladiva dopadajícího na kus kovu, obvykle dýku, sekeru nebo podkovu, ostatní odcházejí do hospody si oddechnout k dobrému pivu, vínu nebo teplé večeři. Místní kovář je sice od pohledu bručoun, pokud však něco potřebujete, je obvykle ochoten zhotovit požadovanou věc na zakázku a překvapivě rychle. V prostorách bývá vedro díky výhni, není divu, že část kovárny je otevřená do prostoru. K malému stavení opodál od samotného centra Salemu patří i malý přístřešek pro koně, kde je lze na čas uvázat, napojit a napást senem. V samotné kovárně se nachází celá řada nebezpečných nástrojů, s nimiž není radno si hrát, pokud nemáte v úmyslu přijít o několik prstů.

KOVÁRNA 2.png
PŘÍSTAV 2.png

Jakožto přístavní město disponuje Salem vlastním, poměrně prostorným přístavem, kde kotví lodě s nákladem z celé Anglie a občas i Holandska nebo Francie - pro ty však platí vysoký příplatek. U mola jsou zde uvázány i menší rybářské čluny, většinu času zde není cítit nic jiného než pach rybiny. Chodit tudy pod rouškou noci se nevyplácí, hlavně opilcům ne. Existuje několik zdokumentovaných případů, kdy se nešťastníci utopili vlastní chybou, stačilo učinit krok do prázdna. Přes den zde bývá rušno, na rozdíl od trhů na náměstí se zde dají koupit čerstvě ulovené ryby přímo vytažené ze zátoky nebo moře. Za pár zlatých si zde můžete zabezpečit náklad a nebo přednostně koupit otroka. Najde se tu i pár žen, které muže za pár peněz obšťastní.

Věčný hlídač za každého počasí - ať z nebe padají deštivé kapky, sníh zahalí město do sněhové přikrývky a nebo v létě bodají sluneční paprsky do těla, salemský maják stojí na místě a dává vědět všem, kam plout, aby se v ranní mlze neztratili a neztroskotali na skalnatém pobřeží. Částečně rozbořená stavba, která nikdy nebyla zcela dokončena vítá každého při cestě do přístavu. Na rozdíl od něj toto místo nežije životem a občas se zdá, že ho ani nikdo neobývá vyjma stařičkého rybáře. Na druhou stranu právě tady se koná ta největší podívaná při západu slunce a při jeho východu, když se nebe zbarví prvními červánky. Na noc se do nejvyššího bodu zavěšuje lucerna, aby každý, kdo se plaví po divokých mořských vodách, našel cestu zpět domů.

Maják.png
Zátoka mořských panen.png

Modřejší vodu byste v okolí pohledali. K zátoce se váže stará pověst, že jeden z prvních osadníků, kteří zde žili, se zamiloval do mořské panny. Ta mu prý učarovala kouzelným zpěvem, až se do ní zamiloval a po čase spolu měli dítě. Siréna za tento přečin byla vyhnána ze svých končin, dítě se navíc narodilo zdeformované, že ani otec nebyl ochoten na něj pohlédnout a raději nebohé stvoření i s jeho matkou zabil. Od té doby ho pronásledovalo šílenství, které později zapříčinilo jeho smrt. Nadále se tvrdí, že v zátokách žijí mořské panny, fascinující stvoření, která zpívají za svitu měsíce. Nikdo je přirozeně nezahlédl. V zátoce se oproti tomu nachází celá řada perlorodek, z nichž šperkaři vyrábějí krásné kousky.

Zde jistojistě nehledejte velkolepé budovy, domky zdobené truhlíky či tržní stánky s nejrůznějším zbožím. Naopak, tohle místo je plné polorozpadlých stavení, kdy dveře ani okna kolikrát nejsou na svém správném místě, či dokonce úplně chybí. Na zemi se zde častokrát válí kdejaké harampádí, starý nábytek či jiné potenciálně hodnotné věci, poklady z jiných částí městečka, co si někteří přinesli s vidinou, že by snad z toho mohli vytřískat pár drobáků na teplou polévku. Setkat se zde můžete se spoustou různých lidí, starých i mladých, těch, co v životě zkrátka neměli tolik štěstí jako jiní. Hojně se tu potulují psi a kočky společně se žebráky, zlodějíčky a dalšími typy lidí, kteří jsou považováni za spodinu města, včetně nejchudších obyvatel.

Chudinská čtvrť.png
Farmy 2.png

Jedno stavení vedle druhého obklopené krásnými záhonky, čistým vzduchem protkaným vůní čerstvě napečených koláčů a buchet, jabloněmi, hruškami a celou řadou jiných stromů či keříků pěstovanými a nadále opečovávanými především pro své šťavnaté plody. Za jednotlivými budovami, mnohdy částečně  napůl rozpadlými, se častokrát schovávají další malá i větší pole, většinou alespoň částečně oplocené, aby si snad dobytek neusmyslil vydat se příliš daleko od svého domova, a farmář aby tak nepřišel o jednu ze svých drahocenných krav, ovcí či koz. Místní se znají do jednoho, cizince vítají s úsměvem a není nezvyklé, aby ho dokonce pozvali na kus koláče nebo teplou polévku či aspoň chleba s máslem a solí.

Zástup několika stovek, možná i tisíců stromů zahalených v bílém rouchu mlhy a přitom tancujících na bázlivý meluzínin hlas... Děsivé to místo, plné tajuplných zákoutí, o kterých se, převážně mezi zdejšími dětmi, tradují kdejaké strašidelné povídačky. Výstražné "Nechoďte tam" zazní v uších pokaždé, když se pokusíte zkrátit si cestu do města skrze tento les. Ač už to bude váš vlastní, či jen slova prostého kolemjdoucího s hlavou ukrytou v tmavé kápi. Zvláště o úplňku. Prý se tu v tuto dobu skrývá i něco jiného. Něco velmi nebezpečného. Dle babských vyprávění tu nejeden člověk zabloudil a už nikdy nenašel cestu ven, zvláště v noci působí les jako přízračné bludiště. Pouze lovci a sebevrahové se sem vydávají dobrovolně za svitu hvězd.

SALEMSKÝ LES 2.png
ČARODĚJNICKÝ KRUH 2.png

Místo obalené nebezpečnou mlhou, uprostřed vysoké mohutné kameny, černé skoro jako ze samotného skorylu, chránícího v sobě neskutečně mocnou energii, která tvoří časový portál, skrze který se sem dostávají lidé z jednadvacátého století. Člověk toto místo v lese jen tak nenavštíví, čím blíže se totiž přibližuje, tím více je jeho hlava rozbolavěná a kvílení usazující se na spáncích přidává na síle, až nakonec donutí vydat se zpátky do bezpečí. Ti odvážní, lovci, a jiní, co se snad prokážou určitou odolností proti magii, mohou toto místo pod snůškou mlhy zahlédnout, avšak nedostane se jim možnosti načerpat zde sílu – spíše naopak. Zvláště za nocí toto místo získává na moci, přes den se jeho účinky vytrácí. 

Očistec není součástí protestantské kultury, nikoho však nenapadne výstižnější jméno pro nejznámější cestu ze Salemu. Duby starší než osada byly kdysi vysázeny podél cesty, někdo tvrdí, že se jednalo o ďáblovo dílo a projít pod jejich větvemi představuje pokušení všudypřítomným hříchem. Většina salemských se shodne na tom, že se naopak průchodem pod nimi očišťují od temných myšlenek a chyb, a Bůh je proto vpustí do nebes. Purgatorium je pokládáno za mýtické místo a nikdo se ani v myšlenkách neodváží představit si pokácení takto starých stromů. Pokud se člověk prochází pod korunami dubů za noci, stromy mu tichým hlasem vyčítají veškeré poklesky, kterých se za svůj život dopustil. 

Purgatorium.png
Ďáblův most.png

Prakticky ke každému místu se váže nějaká pověra. Ďáblův most není výjimkou. Podle babských povídaček se zjevil v momentě, kdy Constance Archer uzavřela smlouvu s démonem. Kamenný most tvoří oku lichotivou hru s odrazem v mlžné říčce, která pod ním protéká; doslova by se dala označit za okno do jiné dimenze. Děvčata tu na jaře posílají květinové věnce po proudu a při zimním slunovratu by jim mělo toto místo odhalit budoucnost. Jiní zde uzavírají smlouvy s démony, aby dostáli jménu mostu. V zimě a za deště je nebezpečné se po něm pohybovat - vzhledem k absenci zábradlí z něj lze snadno spadnout a utopit se při pádu do vody. I když voda není hluboká, kluzké kameny se postarají o zranění hlavy a pomalou smrt.

Constance Archer byla jedna z prvních žen, které se vylodily v Salemu. Její pověstná krása ji však uvrhla do nešťastného manželství, z něhož hledala cestu ven - ta se jí nabídla prostřednictvím démona, jehož dle pověsti obměkčil pohled na zoufalou plačící dívku. Úpisem za duši jí nabídl lepší život plný sebevědomí a moci. Křehká Constance souhlasila a po dobu deseti let se zbavila všech okovů, které ji spoutávaly, včetně manžela. Deset let uteklo jako voda a jako každý hříšník upsaný démonovi, se i ona pokusila vyjednávat. Dostala jeden den na rozloučenou s příbuznými, i ten ale pominul a Constance toho večera čekala na démona u svého oblíbeného místa. Ten zde zanechal památku na ni v podobě kamenné sochy.

Duch Constance Archer.png
Hrobka salemských čarodějnic.png

Upalování a jiné trestání čarodějnictví patří k Nové Anglii už nějaký ten rok, to však neznamená, že všechny odsouzené ženy jsou čarodějnice. Ty pravé, které neskončily na hranici, jsou pochovávány v diskrétnosti na posvátném místě, v hrobce ukryté hluboko v salemském hvozdu. Cesta se podle pověr odkrývá jenom skutečným čarodějnicím, nikomu jinému a samotný les jim odhaluje cestu ke kovové brance zasazené do kamene. Není to tak úplně pravda, hrobku může nalézt takřka kdokoliv, nikdo nepovolaný se ale dovnitř nedostane, místo je chráněno silnou magií mocných čarodějnic, které zde odpočívají v pokoji. Při večeru Všech svatých se zde konají významné obřady, neboť magie bývá v daný večer nejsilnější a kouzla nejúčinnější.

Nebylo by to poprvé ani naposledy, kdy si ve vodách místního jezera vzala život mladá dívka. Říká se, že nešťastná láska zavede kroky něžného pohlaví právě do míst, kde hlubiny se slévají v jednu temnou propast, jež co schvátí už nevrátí. Mnoho pověr se váže k tomuto místu - hlavně ta, že právě zde se místní dívky mění na Banshee, kvílející duchy tesknící po své ztracené lásce. Babské řeči tvrdí, že jezero vábí svým šepotem a proto se mu z Panenského začalo přezdívat Šeptající, avšak časem se ustálil dosavadní název - naříkajících panen. Co je na tom pravdy? Kdo ví. Hlubiny však skrývají mnoho pokladů a ty si nikdo nepřeje objevit. Voda je na dotek chladná, ke koupání vhodná pouze v parných letních vedrech. Přes zimu jen zlehka zamrzá.

JEZERO NAŘÍKAJÍCÍCH PANEN 2.png
MOLO VYSLÝCHANÝCH 2.png

Staré skřípající molo vedoucí do nečisté hluboké vody, pozvolna se houpajíc hned vedle tolik známé kladky, co se vloupává místním obviněným z čarodějnictví do nočních můr. Méně šťastní se jí nevyhnou, ti, co odmítají připustit, že by snad táhli za jeden provaz se samotným ďáblem. A tak kolikrát se dostanou až k tomuto nechvalně proslulému místu, připoutáni a kladkou odsouzeni k útrapám na chladném jezerním dnu za doprovodu kvílivých zvuků a nejrůznějších hlasitých nadávek. Po setmění není radno se zde příliš zdržovat, zpod mola se zde častokrát derou šepotající raněné hlásky těch, co utonuli z lidské nedbalosti a zlosti, hlasy vábivé, co vás přinutí sklonit se k jezerní hladině, kde na vás již číhají nejedny ruce zcela bez života.

Tichý potůček proplétající se kamením a bludnými kořeny prastarých stromů. Nijak velký, aby se dal nazvat řekou, nijak krutý, aby smetl plavce na potkání a strhl ho proudem, avšak natolik vratký, aby si v něm hloupé dítě podvrklo nohu, ne-li přímo zlomilo vaz. Kluzké kameny už nejednou ukončily život nešťastníka, co si usmyslel lov ryb. Zde se rádi scházejí zamilovaní, kdy si v ševelení vody vyměňují sladká slůvka. Na několika místech se dá snadno přeskočit, pro hry je jako stvořené. Částečně se vlní do kaskád, jejichž zvuk uklidňuje rozjitřenou duši. Velké ryby k chytání tu ale nehledejte, jen malé kluzké jedince, kteří rychle prchnou z dlaní. Říčka je obklopena stromy a v podvečerech či ranních hodinách silným mlžným oparem.

MLŽNÁ ŘÍČKA 2.png
Kaskády 2.png

Není radno pokoušet zdejší vodu, to jistě všichni ví. Divoce padající na kluzké balvany přesto nejednoho zvědavce pokouší, láká ho nejen průzračným proudem, ale i sílou okamžiku a chutí se nechat pohltit v páře, zcela omámen přívětivostí, s níž k němu kaskády promlouvají. Stalo se tak již mnohokrát, že se někdo odvážil příliš, přistoupil moc blízko s chutí objevit skrytá místa za jednotlivými padajícími proudy, až nohy zradily a sklouzly po ne příliš přívětivém povrchu. Voda pak tělo nejčastěji odnese dál, zakryje po sobě sama stopy, jen aby nic neponičilo krásu tohoto místa a chuť dalšího zabloudilce přistoupit blíž k této jedinečné zkáze. A dál budou lákat nedotčenou krásou každého, kdo uzří nejčistší vodu v okolí.

Spíše než o zátoku či tůni se jedná o malou roklinu ukrytou v hlubší části lesa, kam se odváží jen ti nejstatečnější. I proto není tolik známá a pokud už o ní nějaké zkazky jsou, pak jsou často předmětem diskuzí láskou poblázněných dívek. Říká se, že tamní voda dokáže prohloubit vzájemnou lásku a celkově se jedná o velmi romantické místo. Nakolik je idealizované, to ví jen hrstka obyvatel, které by šlo spočítat na prstech jedné ruky. Pravda je však taková, že příroda je zde divoká a její krásu dokáže ocenit každý, kdo se tam zatoulá. Roste zde celá řada leknínů, k navození romantické atmosféry je toto místo zcela ideální. Chladné vody jsou příjemné na dotek a ačkoliv z ní naskakuje husí kůže, jen málokdo se nezdrží v náručí své drahé polovičky.

ZÁTOKA ZAMILOVANÝCH 2.png
Skryté leknínové jezírko.png

Jedno jen z mála míst, kde je dostupná voda v lese tichá a klidná, umožňující tak na chvíli spočinout a snad se i schovat před zlem, kráčejícím ruku v ruce s místním lesem. Jeden háček by se tu ale našel. Stejně tak jako je velmi lehké v okolí městečka narazit na nebezpečná místa, zahalená oblakem strachu a nebezpečím ukrývajícím se za každým dalším krůčkem, není tak úplně lehké najít toto jezírko. Jen skuteční znalci salemských lesů ví, kam se vydat za tichou vodou, o kus lepším vzduchem a krásnou podívanou na hladinu posetou pastelově barevnými vodními květy. Pro místní bylinkářky, stejně tak čarodějky, jsou však nejdůležitější květy bílé, co se už za čas indiánů přidávaly do léčivých mastí a nápojů zapomnění…

Široký proud vody žijící si vlastním životem a též i nejlepší místo pro místní rybáře - snad jen kromě přístavu. Svůj název dostala po čiré průhlednosti, díky níž je okem snadno zachytitelný pohyb ryb, hojně se vyskytujících v potoku vedoucím od moře, u něhož bylo přístavní město založeno. Někteří jí překřtily na Šťastnou řeku, neboť jim přináší velmi kvalitní úlovky v podobě i několika kilové potravy. K večeru zde bývá klid ale také je nebezpečné se potloukat na takovém místě o samotě. Řeka protéká skrze celé okolí a část z ní vede i lesem, kde není radno se v noci pohybovat. Balvany poskytují výhled na divoký tekoucí proud, lézt na ně bývá nebezpečné díky povrchu omletým tokem a nejeden odvážlivec skončil v objetí vody jako utopenec.

KŘIŠŤÁLOVÁ ŘEKA 2.png
SKALISKA ZBLOUDILÝCH DUŠÍ 2.png

Dlouhá úzká cestička vedoucí mezi vysokými skalními útvary, nebezpečná i pro ty, co les velmi dobře znají. Na svém samotném počátku dostatečně široká, aby vybízela ke zvědavé prohlídce a k prozkoumání koutů zabalených v temné mlze, čím více se však do skal ponoříte, tím více se kolem vás začnou spínat a mást celkovou podobou každého dalšího metru, s východem kdesi daleko v nedohlednu. A kdybyste se snad zkusili otočit a vrátit se známou cestou, kterou jste přišli? Setkáte se jen se zklamáním, cesta jako kdyby se uzavírala s každým dalším krokem kupředu. Nezbude nic jiného, než se pokusit pokračovat a prodrat se mezi ostrými kamenitými výběžky. Zcela jistě ne bez úhony…

Mýtinka ukrytá mezi stromy, plná lučních kvítků, plevele a jiných travin, na které sem často chodí všelijaká lesní zvěř. A na tu zase lovci, pečlivě číhající, ukrytí za kmeny stromů, se zbraněmi a pastmi pečlivě připravenými.Jedno z mála klidných míst na území celého salemského lesa, o něco méně poskvrněného mocnými zlými silami. A skutečně, dlouho se zde žádné neštěstí neodehrálo, mordována je tu snad jen ta zvěř, avšak na nic není příliš radno spoléhat! Pokud sem zavítáte, je zde velká šance zahlédnout laň nebo jelena, jak se pasou na zelenavé trávě. Malé šustnutí nebo křupnutí však znamená konec podívané. Roste zde řada lučního kvítí, které se hojně vyskytuje ve vázách nebo slouží pro výrobu věnečků.

LESNÍ MÝTINA 2.png
STARÝ MLÝN 2.png

Na první pohled omšelý starý domek s obrovským mlýnským kolem, některá prkna by nutně potřebovala vyměnit. Zato lopatky mlýnského kola klapou a klapou, ani na vteřinku se nezastaví. Starý mlýn bývá předmětem povídaček, děti se k němu vydávají za noci a šeptají si krvavé příběhy o šílené čarodějnici, bývalé mlynářce, která kdesi uvnitř obětovala několik dětí, aby je nakonec snědla. Také se tvrdí, že zde nikdo dlouho nevydrží, protože na půdě prý straší, co je ale na tom pravdy? S trochou oprav by se mohl mlýn jevit jako velmi útulné stavení, ale zdá se, že poslední roky o něj opadl zájem. Příroda kolem něj působí příjemným dojmem, cvrlikot ptáčků a šumění řeky pohladí po duši. Roste zde celá řada léčivých bylin na zklidnění infekcí.

Vystavěn z pevného masivu černé borovice, objímán vysokými stromy ze všech stran, skrytý tak, že i ti největší znalci místních lesů mají potíž toto místo najít. Potenciální úkryt pro kohokoliv, kdo se pozdě v noci ztratí mezi vysokými jehličnany a bláhově si myslí, že zde najde bezpečí. Místní totiž dobře ví a mezi nimi se traduje, že kdo práh tohoto stavení překročí, již nikdy nebude takový jako dřív. Snad je zde něco nadlidského a zlého, natahujícího se nejspíše ze škvír starého dřeva, co touží obklopit lidskou mysl a postupně, pomalu a neskutečně trýznivým způsobem, ji přivést do záhuby. Dřevěnou střechou zatéká, prkny profukuje vítr ale jako základní úkryt poslouží více než dobře. Za zimy však nedoporučujeme zde zůstávat, snadno byste umrzli.

ZAPOVĚZENÝ SRUB 2.png
LESNÍ HŘBITOV 2.png

Srdce začne tlouct rychleji a mráz přeběhne po zádech při pohledu na nepříliš opatrovaný pozemek plný bloudících duší, jež nemohou najít cestu ke světlu. Jsou to snad ti, kteří se provinili? Nebo ti, co měli na svých nohou stát déle, ale štěstí jim příliš nepřálo? Ať už je to jakkoliv, hřbitov je zde velmi tiché místo, kde počet přítomných mrtvých značně převyšuje ty živé. Jen málokdo se rozhodne přinést květiny a položit je k jednomu z dřevěných křížů. Většinou na tohle žalem prokvetlé místo všichni pohlížejí pouze od bran kostela. Současný hřbitov pro počestné duše leží za kostelem, kam jsou ukládány ostatky pomazaných a pochovaných, zato pozůstatky lesního hřbitova se pomalu rozpadají do podoby ruin, na které si časem nikdo nevzpomene.

Jen pár kroků od lesního hřbitova se nachází ještě jeden prostor k odpočinku neznámému počtu lidských, či snad i jiných duší. Skrytý za hustými větvemi těch nejstarších místních stromů je indiánské pohřebiště spíše místem, které nehledáte úmyslně. Málokdy zde někoho zahlédnete, lidé většinou pociťují onu potřebu se vyhnout tomuto záhadnému místu. Přesto někteří přijdou blíž, zkoumajíc kameny různých velikostí a barev, vyskládaných zde na počest mrtvých, připomínajících tak malé pomníčky. Hroby zde nejsou příliš hluboké, a protože Indiáni své blízké s láskou pohřbívali s různými cennostmi, snad dokonce s drobnými kousky zlata, často se tyto hroby stávají obětmi vykradačů. Že se jim to nevyplatí, o tom nemusí být pochyb...

Indiánské pohřebiště.png
MOČÁLY 2.png

Až příliš jednoduše zde noha totiž dokáže sklouznout po ďábelských bahenních rostlinách, co se nebezpečně vystrkují nad hladinou, toužíce omotat se kolem kotníků, kohokoliv tak uvěznit v kyselém rašeliništi a již nikdy ho nepustit. Místo ovinuté nepříjemným zápachem, vzduchem vydýchaným, jako by snad stromy zde ztratily schopnost naplnit své okolí drahocenným kyslíkem. Vhodné především pro ukrytí všeho, co nechcete, aby znovu bylo viděno – ať už jsou to nebezpečné důkazy odhalující nepříliš rozumnou minulost či mrtvá těla všech nebožáků, jichž nepotkala zrovna spravedlivá smrt. Nevěřte všemu, co vidíte, právě močály mají tendenci oklamat i ty nejzkušenější lovce a stopaře a snadno je připravit o život za jejich neuvážený krok.

Vyvýšené místo, nejvyšší kopec za městem je semeništěm mnohých povídaček, všechny se však váží k nepěkné události - věšení čarodějnic. Dřevěné nosné trámy, konopný provaz vlající ve větru a nářek těch, jejichž život má být co nevidět ukončen. K Šibeničnímu vrchu jsou svoláváni všichni obyvatelé Salemu, aby se podívali, jak skončí každý, kdo si zahrává s temnými silami. Časem toto místo přestalo být tolik využívané, většina procesů s čarodějnicemi a jejich popravy se odehrávají přímo na náměstí města, ale tu a tam se přeci jen objeví starý zvyk ženu označenou z čarodějnictví pověsit. Těla zde tlejí pod žárem slunce i na mrazivém větru celé tři dny, než jsou sundána a odvezena do lesa na zapáchající kupu, kde se ghúlové mohou nažrat.

ŠIBENIČNÍ VRCH 2.png
OBĚŠENCŮV STROM 2.png

Kdysi dávno se jednalo o místo, pod nímž se scházela zamilovaná mládež na tajné schůzky za svitu měsíce. Dnes tento starý strom vítá každého návštěvníka Salemu ozdobami v podobě visících těl či jejich pozůstatků na výstrahu těm, nad nimiž zvítězili osobní démoni a raději si vzali vlastní život než aby se vyzpovídali ze svých hříchů nebo se předali do rukou spravedlnosti. Nemálo se stane, že přes odpadlou, nevábně vyhlížející mrtvolu přejede kolo či ho pošlape koňské kopyto. Někteří tvrdí, že je oči oněch mrtvých, pokud je dravé ptactvo nestačilo vyklovat, pozorují při příchodu do města a němým pohledem je soudí. A za nocí se nese vzduchem kvílivý nářek jejich zatracených duší, které nenajdou nikdy klidu.

Zastihne-li pocestného v lesích salemských nečas a hledá úkryt, je dost možné, že narazí na jednu z opuštěných jeskyň, které lákají svým teplým přístřeším. Té největší se říká medvědí - dříve se do ní na zimu stahovali medvědi a před mrazivé období hibernovali. Časem je odsuď kolonisté vyštvali, často se hovoří o vyhubení. Nyní nabízí poutníkům v šeptajícím hvozdu místo, kam složit hlavu při nečasu. Pokud budete postupovat dál, zjistíte, že se nejedná jen o jednu jeskyni ale o celý, vzájemně propojený komplex, který nabízí úchvatnou podívanou. Není třeba říkat, že zároveň se jedná o životu nebezpečné místo. Bývá zde chladno a pokud si nepřinesete dřevo a otep na rozdělání ohně, můžete mezi zdmi za zimy a chladu umrznout.

JESKYNĚ 2.png
Krápníkové jeskyně.png

Krása ukrytá pod povrchem. Místo, kde ožívají mysteriózní příběhy, přesně tak by se dal popsat komplex jeskyní nacházející se na samotném konci Medvědí jeskyně. Pohádkové prostředí každého vtáhne do barevných her světla z vrcholku, kudy sluneční paprsky tu a tam probleskují. Bývá zde zima a vlhko i v horkých letních dnech, kluzká podlaha je nebezpečná každému, kdo se rozhodne našlapovat baletními krůčky. Není radno se vyzpívat mezi krápníky z plných plic, každý ze stalaktitů, které vyrůstají ze stropu jeskyně, je nebezpečný a může způsobit okamžitou smrt probodnutím. Na dotek je každý z krasových výjevů drsný a není neobvyklé, že si zvědavý návštěvník poraní dlaně. O jeskyních nikdo moc neví, bývají objeveny čirou náhodou.

Takzvaný ďáblův chřtán, komplex krápníků, které při přímém pohledu působí jako otevřená ústa s hromadou zubů. Vzhledem nedostatku přímého světla bývají stalagmity a stalagtity zbarveny oranžově a červeně, což jim přidává na děsivém vzhledu. Stejně jako u jiných míst, i tato jeskyně bývá označována coby brána do pekel, přímá cesta za Satanovým trůnem. Zdi jeskyně byly pokresleny tradičními symboly spojenými s černou magií už před nějakou dobou a zdá se, že dříve zde prováděli rituály indiánské kmeny. Na konci chřtánu se nachází obrovská jáma plná černoty, nikdo neví, kam vede a kde končí, spadnout do ní je vysoce rizikové. Některé čarodějnice,  zvláště ty, co se specializují na rituální oběti, sem chodí předávat démonům své dary.

Ďáblův chřtán.png
Nevěstinec Dvůr zázraků.png

Celý komplex proti přístavu, který je plný temných uliček pochybných pověstí, nejrůznějších zákoutí, menších špeluněk, kde se za drobák nalévá příšerné pivo a víno a děvčata si zde příliš hlavu nelámou s tím, s kým vlezou do postele. Dvůr zázraků, jak se této spleti pošlapaných snů vtěsnaných do malých, takřka rozpadlých baráčků, které se postupně mění v chudinskou čtvrť, je vyhlášeným místem, kde se odehrávají rvačky, souboje na život a na smrt a často zde skončí někdo postřelený nebo pobodaný.  Je zde nechvalně vyhlášená hospoda s nevěstincem, oba pojmenované po tomto místě. Dívky bývají podvyživené, nikdo se o ně pořádně nestará a tak buďto zemřou na nemoc, při potratu a nebo nešetrným zacházením od klientů jako krysy.

Kdysi se jednalo o část opevnění, jemuž vévodila vysoká strážní věž, avšak po zkonfiskování území královskou korunou a zabití či vyhnání většiny indiánů z půdy, se kamenná stavba nikdy nedokončila. Nyní zbyla právě ona věž a část hradeb, z nichž se postupně stala součást domovních zdí. Nejvyššímu bodu se neřekne jinak než Citadela a je z ní výhled nejen na celý Salem ale i na přilehlé okolí. Hluboko pod ním se nachází široké prostranství, které by mohlo sloužit jako kobky ale nyní se zde pořádají ilegální zápasy mezi nadpřirozenými, které pořádá Caleb Digby. Zároveň je majitelem Citadely, která se nachází v centru chudinské čtvrti a rozděluje území domovů od obchodní části známé jako Dvůr zázraků, která je taktéž nebezpečná.

Citadela.png
  • Roku 1626 byla při ústí řeky Naumkeag rybářem Rogerem Conantem a skupinkou imigrantů z Cape Ann založena malá obchodnická osada, která se rozléhala východně od míst, kde se v době budoucí bude nacházet budova vnitrostátního nádraží Nové Anglie. Salem, jak je městečko pojmenováno, se tak stává bohatým přístavištěm pro jedny z prvních kolonizátorů.

 

  • Roku 1639 byla podepsána smlouva, na jejímž základě se měl rozšířit obecní dům, používaný pro potřeby veřejných setkání obyvatelstva, o kostel. Prvním pastorem tohoto puritánského svatostánku se stal Samuel Skelton.

 

  • V roce 1679 zemřel v 87 letech Roger Conant a na jeho počest byla ve městě vztyčena mohutná socha hledící na salemské pozemky.

 

  • A pak? Nikdo vlastně neví, jak to všechno začalo, v jednom se historici ale shodují - z počátku se jednalo pouze o nevinnou hru. Že všechny ty masakry, známé i utajované ve středu města začaly díky dětské znuděnosti. Co je však na tom pravdy? A kdo jsou ti zatoulaní cizinci, kteří se vynořují z lesa?

  • Rok 1681 - nezvykle chladné zimě sice odzvonilo, ale příroda jako by se nedokázala vzpamatovat z utrpení a veškeré újmy na zdraví. Plodin je málo, úroda prakticky nestačí zasytit rodinu, natož celé město. Epidemie pravých neštovic a ergotismu spustí první tiché mumlání označující všechnu tuhle bídu za dílo čarodějnice. Brzy se toho chytí celé město a hledá se viník.

 

  • Předsudky dopadají na hlavu nejen místním bylinkářkám a porodním bábám, ale též otrokům a otrokyním, jež si někteří ze zámožnějších obyvatel dovezli s sebou do Salemu. Do toho všeho však do města sem tam zabloudí jakýsi cizinec, jehož odění neodpovídá konci sedmnáctého století a vyvstává tak mnoho dalších otázek. Kdo jsou ti noví lidé a proč mluví tak zvláštní řečí? Co mají společného s umírajícím dobytkem a tou divnou mlhou halící stromy v lese? Co to všechno znamená?

 

  • Městu vládnou čarodějnice pod vedením té nejmocnější - Amélie Kelley, manželky současného správce Salemu, která pomáhá dohlížet na jeho chod bok po boku se svou nejlepší přítelkyní, zasvětitelkou do černé magie, černošskou otrokyní Mayaliq. Ve svých pavoučích tenatech si pohrává s lidskou myslí a obohacuje se na chování zdejších lidí, zatímco se pokouší udržet ve vlivném postavení, protože s velkou mocí přichází velké problémy - a ty se nejlépe řeší z vysokých míst. Zasáhne osud? Nebo snad dokonce někdo jiný, aby jí moci zbavil?

  • Ze zmínek, jež přetrvaly do 21. století, se traduje, že v lese se pokaždé někdo ztratí. Zatím nikdo nebyl nalezen, policejní pátrání skončila neúspěchem. Nikdo netuší, že les je proklet díky temným silám a projít jím znamená ocitnout se zpět v roce 1691, kdy započaly ty největší a nejznámější procesy s čarodějnicemi. Projdi lesem, kde je mlha nejhustší a brzy tě přivítá zápach rozkládajících se těl těch, kteří nebyli hodni řádného pohřbu. Jdi dál a spatříš Šibeniční vrch, kde se skoncovalo s desítkami lidí, kteří byli usvědčení z čarodějnictví. Teď již víš, kde se nacházíš.

 

Vítej v Salemu.

Lov na čarodějnice začíná.

bottom of page