Démoni | Salem

Původ démonů ve folklóru

Termín démon je odvozen z řeckého slova 'daimōn', což znamená 'nadpřirozená bytost' nebo 'duch'. Ačkoli to bylo obvykle spojováno se zlým nebo zlovolným duchem, původně tento termín znamenal duchovní bytost, která ovlivňovala charakter člověka. Například agathos daimōn, tedy 'dobrý duch' byl ve vztahu k lidem benevolentní. Řecký filozof Socrates například hovořil o svém daimōnu jako o duchu, který ho inspiroval k hledání pravdy a jejímu šíření. Tento výraz byl postupně aplikován na nižší duchy nadpřirozené říše, kteří na lidi vyvíjeli tlaky, aby prováděli činnosti, které nepřispívají k jejich blahu. Dominantní výklad byl aplikován ve prospěch zlomyslnosti zla, neštěstí a neplechy.

V náboženstvích negramotných národů lze na duchovní bytosti pohlížet jako na zlovolné nebo dobročinné podle okolností, kterým čelí jednotlivci nebo komunita. Obvyklá klasifikace, která klade démony mezi zlovolné bytosti, tedy není zcela použitelná ve vztahu k těmto náboženstvím.

Pozice duchovních bytostí nebo entit vnímaných jako benevolentní nebo zlovolné mohou být v průběhu času obráceny. Tak tomu bylo ve starověkém indoíránském náboženství, z něhož se vyvinul raný zoroastrismus a raný hinduismus odrážející se ve Védách (starověkých árijských hymnech). V zoroastrismu byli daevové považováni za zlovolné bytosti, ale jejich protějšky, devové, ve starém hinduismu zastávali pozici dobrých bohů. Ahurové představovali v zoroastrismu ty dobré, ale v hinduismu se jejich protějšky, Asurové, proměnily ve zlé pány. Podobným způsobem se Satan stal hlavním protivníkem Krista v křesťanství a lidstva v islámu. Mnoho podobných transformací naznačuje, že ostré rozlišení mezi anděly jako dobrotivými a démony jako zlovolnými může být příliš zjednodušující, nicméně taková označení mohou být nápomocná jako ukazatele obecných funkcí takovýchto duchovních bytostí.

Démoni z pohledu víry

Malevolentní bytosti - démoni, padlí andělé, duchové, skřeti, zlí duchové v přírodě, hybridní stvoření, daevové v zoroastrismu, narakové v džinismu, oni v japonských náboženstvích, a další takové bytosti - brání lidem v dosažení správného vztahu s Bohem, v duchovní oblasti nebo v situacích spojenými s lidským životem obecně. Předpokládá se, že někteří andělé padli z nebes - například Lucifer - kvůli hrdosti nebo kvůli pokusům zmocnit se postavení Nejvyšší bytosti. Ve svém padlém stavu se pokoušejí zabránit lidem v získání Boží přízně tím, že je provokují k hřešení. Někteří středověcí učenci démonologie připisovali hierarchii sedmi arcidémonům sedm smrtelných hříchů: Lucifer ztělesňoval pýchu, Mammon chamtivost, Asmodeus byl interpretován jako chtíč, Satan zosobňoval hněv, Belzebub pro změnu obžerství, Leviathan závist a Belphegor lenost. Kromě svádění lidí ke hříchu se věřilo, že padlí andělé, neboli ďáblové, způsobují různé druhy neštěstí a bylo jedno, jestli se jednalo o zásah přírody nebo o vinu lidského rozhodnutí. Stejně jako démoni a zlí duchové přírody v různých obdobách náboženství byli padlí andělé vnímáni jako vlna hladomoru, nemocí, válek, zemětřesení, náhodných úmrtí a různých duševních nebo emočních poruch. Osoby postižené duševními chorobami byly považovány za 'posedlé démony'.

Ačkoli funkce démonických postav, stejně jako funkce padlých andělů, mají zásadní význam, povaha démonů byla předmětem zájmu teologů a osob naplněných lidovou zbožností. Podobně jako andělé, i démoni jsou považováni za duchovní, nehmotné bytosti, ale v náboženské ikonografii jsou zobrazováni jako hybridní stvoření s děsivými vlastnostmi nebo jako karikatury idolů nepřátelského náboženství. V rané církvi například panovalo přesvědčení, že pohanské modly obývali démoni. Děsivé aspekty démonů byly zastoupeny v dřevorytech středověkých a reformačních umělců a v maskách šamanů, lékařů a kněží náboženství - buď aby vystrašili věřícího, a on se tak choval podle přijatých norem, nebo aby rituálně odvrátili moc démonických sil uvolněných v pozemské říši.

Skutečná podstata démonů

Původ démonů bude navždy zahalen mlhou tajemství, ani samotní démoni netuší, jak, proč a hlavně z čeho se zrodili. Rádi zůstávají tajemní a své příběhy si značně přikrášlují. Vlastní osobnosti nabyli teprve tehdy, když byli přivoláni civilizovanou rasou lidí, kdy se odtrhli z kolektivního vědomí a nabrali první podobu. Jejich existence před prvním povoláním by se dala označit za dlouhý spánek, který byl narušen vyvoláním a musí vzít na sebe hmotnou podobu. Někteří démoni jsou natolik silní, aby si vytvořili vlastní tělo ale vybírá si to na nich daň, neboť musí vynaložit část svých sil, aby zapadali; nebo posednou obětinu přichystanou jako dar. Daná oběť někdy nemusí vydržet, neboť pro tělo je náročné udržet v sobě démonickou podstatu a po nějaké době se začnou projevovat první náznaky jeho umírání - pokožka viditelně bledne, tříští se jako porcelán až to vypadá jako loupání kůže, žíly černají a zvýrazňují se pod kůží, bělmo může žloutnout, duhovky začnou tmavnou a nabývají černý odstín, který se postupně rozšiřuje. Někdy mohou začít vykašlávat černou tekutinu, tedy sebe, a čím větší návaly kašle, který zpravidla připomíná onemocnění tuberkulózou, přicházejí, tím větší je šance, že si démon bude muset hledat jiné tělo, jinak se vytratí do dalšího vyvolání.

Je také známo, že při posednutí zničí lidskou mysl. Často se tento úkon přirovnává k rozmáčknutí brouka a každý démon se s tím setkal - poprvé je to zcela přirozené a v následném období se tomu nevyhne, pokud není slabším jedincem, který je schopen se udržet v těle s člověkem. Překvapivě nelze posednout vlkodlaky a měňavce, neboť jejich tělo je nemocné kletbou a další bytost by v sobě neudrželo - a to ani v případě, že démon zlikviduje mysl ve vyhlédnutém těle. Lidské tělo začne okamžitě podléhat sebedestrukci v reakci na síle démonických schopností. K jejich přežití je tedy nutný člověk, v některých případech i lovec nebo čarodějnice, aby přežili v lidském světě - tak jako tak je to čas od času bolí, neboť jsou nuceni se tísnit v lidském mase, vnitřnostech a kostech, což považují za nepohodlné. Dalo by se to nazvat jako všudypřítomné svrbění, když na něj nemyslí, dokáží s ním bez větších potíží žít, někdy však umí být doslova nesnesitelné. Pro poslední jmenované, tedy čarodějnice, je posednutí velmi nebezpečné - jejich samotná síla se totiž spojí s démonickými a tak není možné ani pro démona je kontrolovat, čímž rozsévá nechtěný chaos. I tělo přirozeně reaguje na neobvyklý nárůst moci a začne rychleji reagovat na skomírání, které je záhubou pro čarodějnici i pro démona. Je totiž o dost těžší se oddělit od čarodějnice a nalézt si jiné tělo než přeskočit z člověka na člověka.

Všichni posedlí nakonec končí ve vegetativním stavu, kdy nejsou schopni se sami o sebe postarat. Díky tomu, že jim démoni ničí mysl a tím zabijí i to, co by se dalo nazvat 'duchem', je prakticky připraví o život. Nevnímají nic kolem sebe, nedokáží sami od sebe vstát, posadit se, provozovat jakoukoliv činnost. Exorcisté a lovci je nazývají jako vězně ve vlastním těle a většinou jejich utrpení urychlí smrtí.

Povaha démonů ve světě smrtelníků

Démoni jsou zmaterializovaná špatnost, zkaženost lidské duše. Definují se jako jejich hříchy a zosobňují špatné lidské vlastnosti. Jsou připravení rozsévat zkázu, ničit lidi, rodiny, města, země nebo civilizace - i za Sodomu a Gomoru mohou oni, nikoliv Bůh. Bible tvrdí, že se jedná o zlé bytosti stvořené Luciferem s příchodem Pekla, entity bez duše a svědomí, jejichž posláním je vytváření chaosu, ničit lidské sny, křivit jejich osobnost k obrazu svému a trestat za opovážlivost si hrát na bohy. V mnohém by se shodli, pokývali by hlavou a dodali pár nepodstatných detailů o libování si v lidské krvi a podobně. Sami na bestseller prodávaný jménem Boha dvakrát nevěří, anděly (ač se s nimi mohli setkat) považují za báchorku a bez jediného uzardění ve tváři si stojí za svou neporazitelností, pyšní na svůj původ, moc i nezranitelnost.

Většina z nich nebyla v prvních dnech svého 'pobytu' na zemi špatná. Poprvé viděli svět, někteří z nich překypovali nadšením - užívali si dotek vánku na tváři, proháněli se širými pláněmi s větrem o závod, fascinoval je oheň, voda i velká města, chrámy postavené v jejich jménu. Jenže časem se lidé otočí k těm, kdož jsou k nim milostiví. Začali chtít víc, upřednostňovali sebe a mysleli si, kdo ví jak na nich démoni, které tehdy nazývali božstvem a zázraky, jsou závislí, neboť právě oni je povolali a spoutali v tělesné schránce. Arogance jim stoupla do hlavy a nakazila ty, kteří k nim bývali štědří. Rázem se ukázalo, že poštvat si proti sobě mocnou bytost neznámého původu není chytré - démoni se v lidském světě možná nevyznali tolik, aby mu sami vládli, na druhou stranu jim nikdo nemohl upřít inteligenci, vynalézavost a lstivost, co se jim blýskala v očích. Nadále plnili lidská přání, jejich rozmary, na oplátku začali kolektovat odměnu po svém v podobě lidských duší a jejich samotného úpadku. Rozsévali zkázu a lidé k tomu byli do jistého času slepí. Zatrpkli a stali se démony, hrdými entitami, s nimiž není radno si zahrávat.

Takto se démoni chovají i v současnosti - stále pociťují trpkost na jazyku, neboť čas pro ně nepředstavuje nic, nevnímají ho jako lidé. Mstí se lidem za jejich opovážlivost a troufalé jednání, a byť na oko mohou připomínat poslušné služebníčky, kteří se mohou přetrhnout, aby svým pánům splnili, co jim na očích vidí, cena za tyto služby bývá strašlivá. Za samotné přivolání vyžadují oběť, jinak se ani neukáží - v některém případě se jedná o nenarozené nebo čerstvě narozené dítě, které usmrtí a posilní se jeho existencí (přičemž se tak jako tak nemusí odhalit čarodějnicím ani lidem, kteří je povolali), nebo si berou jako odměnu lidské duše, neboť právě z nich získávají sílu. Jiným stačí kolem sebe rozsévat zlo nebo hřích, aby to posilnilo jejich podstatu, čím větší zkáza, tím silnější démon - právě tento typ obvykle jede takzvanou 'dlouhou hru'. Kolikrát se prostě jen zbaví covenu nebo troufalců, kteří je přivolaly na zemi, aby jim ukázali, co jsou zač a že není radno si s nimi zahrávat. Nemá pro ně smysl zlikvidovat celé město a přivolat na sebe nechtěnou pozornost, ale postupně kazit všechny, kdo jim přijdou do cesty, nechat je užírat se hříchy.

Seznam schopností démonů

Hříšník

Základní:

Rozsévání hříchu [typ hříchu]
Jasnovidectví
Svázání se [zvíře/předmět]
Regenerace
Síla

Bonusové:

Požírání duší
Vyvolání živých halucinací
Zhmotnění fóbií

Max 1 bonusová schopnost

Vyjednavač

Základní:

Pokřivení reality smlouvou
Poskytování schopností
Čtení myšlenek
Regenerace
Síla

Bonusové:

Požírání duší
Měnění podoby
Teleportace stíny

Max 1 bonusová schopnost

Popravčí

Základní:

Vyvolání bolesti dotekem
Tvorba nemocí
Zničení duše
Regenerace
Síla

Bonusové:

Požírání duší
Vysávání pozitivních pocitů
Prokletí

Max 1 bonusová schopnost

Succubus / Incubus

Základní:

Svádění dotekem
Vysávání životní energie
Regenerace
Iluze

Bonusové:

Čtení myšlenek
Manipulace se vzpomínkami
Navrácení životní energie
Empatie

Max 1 bonusová schopnost

O sukubách a inkubech

Podřadná kategorie démonů, kteří se živí vysáváním životní energie různých stvoření mimo ghúlů, banshee, ostatních démonů a chrličů, a to pouze při zapojení se do sexuálních aktivit. Tento druh démonů může někoho zabít tím, že vyčerpá svou oběť vyčerpá, když si vezme příliš její životní energie, ne-li celou. Ačkoli rasy jako vlkodlaci nebo lovci snesou, když jim je vzato více životní energie než-li obyčejným lidem, čarodějnicím nebo měňavcům, tak jako tak nejsou imunní vůči zranění nebo zabití - opakovaný sex se sukubou nebo inkubem je vyčerpává víc a víc a jejich regenerace může slábnout, až se zcela pozastaví.

Když je démon zraněn, krmení, jak se tomuto úkonu také jinak říká, mu umožňuje zrychleně se léčit, pokud je odebráno dostatečné množství energie. Také jim díky tomu se jejich tělo nerozpadá jako u jiných démonů. Čerstvě po nakrmení je sukuba nebo inkub silnější a rychlejší než lidé a mnoho některé jiné rasy, a je o něco odolnější při útoku. Jejich schopnosti však ani náhodou nejsou ve stejných hodnotách jako lidské, jsou daleko slabší ale nemají takovou potřebu rozsévat zlo.

Slabiny démonů

Zbavit se démonů není vůbec snadné. Jelikož jsou podstatně silnější než lidé, odolnější vůči různým formám ublížení na zdraví a nestačí na ně ani jedna zkušená čarodějnice, bývá velmi těžké je oslabit, natož vykázat z lidského světa a z jejich hmotné podoby - tedy těla posednutého člověka. Ty nejúčinnější techniky bývají přísně utajovány loveckými organizacemi, pro obyčejného člověka tedy takřka není možné, aby se démona zvládl zbavit, pokud není vyučený v exorcismu a nemá velmi silného ducha a odhodlání.

Svěcená voda - její dotek spaluje kůži a oslabuje démony. Samotné svěcení vody závisí na síle víry zastupitele církve. Osobně se věří, že právě voda z Vatikánu je nejčistší a nejvíce démonům ubližuje. I několik kapek ulpělých na kůži je pálí jako čert a velmi těžko se tato zranění hojí. Může to trvat týdny, měsíce nebo i roky v závislosti na síle démona, na původu svěcené vody a jejím množství - slabší démoni se nemusí zahojit vůbec.
Vysvěcená půda - obvykle se jedná o kostel nebo hřbitov. Přítomnost démona nezaručuje jeho vzplanutí, to je pouze povídačka, je jim však nepříjemné na takovém místě pobývat. Je to jako by je všude po těle něco štípalo a svědilo, občas mají pocit, že jim bzučí v uších a krev pod kůží přímo tepe. Rozhodně necítí žádné pálení pod nohama, to ani v nejmenším. Jejich nepříjemný pocit může otupit prolitá krev na takovém místě, která vysvěcení alespoň z části vyruší. Nezřídka kdy se tak kostely stávají terčem masakrů.
Lovecké zbraně / předměty - jestliže něco může démonům ublížit nebo omezit jejich schopnosti na minimum (či je úplně neutralizovat), pak se jedná o lovecké zbraně nebo předměty, které jejich kováři vytvořili ve spolupráci se starými postupy. Speciálně upravené zbraně mohou nejen zničit lidské tělo a oslabit démona, ale taktéž ho v některých případech zcela zničit, pokud není část jeho moci ukryta v předmětu nebo zvířeti.
Chátrání posednutého těla - lidské tělo nedokáže dlouhodobě v sobě udržet démonovu podstatu. Pakliže se jedná o mladého démona, kolikrát si své tělo poničí sám. Čím silnější démon je, tím rychleji se mu schránka rozpadá a je nutné si hledat novou nebo použít schopnosti a vytvořit si tělo vlastní, což ho však stojí práci a část sil, které na udržování těla využívá.
Seznam démonů - existuje několik knih, které uchovávají jména démonů, neboť právě oni se pojmenovávají dle libosti a díky tomu je možné později je vyvolat, aniž by bylo potřeba znát složitá zaklínadla a rituály. Tyto dlouhé seznamy v knihách s černou koženou vazbou v sobě nesou soupis všech démonů, kteří kdy byli zničeni a také jména těch, kteří je zabili. Každý démon se v skrytu bojí, že jednou bude povolán lovci a na místě rozprášen bez možnosti se znovu ocitnout na světě.
Nedaptování se - pro některé jedince může být velmi těžké zapadnout do lidské společnosti, jelikož lidem nerozumí. Bývají nepřizpůsobiví svému okolí, nerozumí lidské povaze jako takové a kolikrát právě to, že nejsou schopni jednat jako lidé, na jejich přítomnost poukáže.
Nenaplněný kontrakt - pakliže člověk, který sjednal smlouvu s démonem a zemře dřív než dostojí termínu (smlouva je vždy na dobu určitou - obvykle 1 rok, 3, 5, 7, 10, výjimečně pak 13, 15 nebo 20, víc obvykle ne), démon přichází o duši a tím pádem nezesílí.
Exorcismus - nejhorší forma zničení. Většina rituálů není natolik silná, aby démona doopravdy zapudila, jen ho oslabí (ale ani to jim není příjemné) a vyžene ho z těla posednutého do doby, než bude opět přivolán a bude se moci usadit v nové schránce. Pár démonům se povedlo přeskočit během vymítání do jiného těla, dokonce i do těla faráře nebo jiného zástupce z řad církve, kdy nakonec všechny zničil. Ty nejhorší rituály zabírají dlouhou přípravu, obsahují řadu bylin a vzorce, svíčky a nejlépe i čistou obětinu - pannu. Pokud se někdo pokouší vymítat démona, cítí ostré bodání v těle a hlava se mu prakticky rozskočí, jako by mu někdo u ucha mlátil kladivem do kovadliny. Mohou začít svévolně krvácet z nosu, očí, úst a podobně, cítit závratě a zvracet. Existuje spousta praktik, které slouží i jako mučení.

Doporučení od admin týmu: Vzhledem k velkému zájmu z řad nových hráčů na vytvoření postav démonů jsme nuceni omezit maximální věk na 2 000 let. Vyvinul se zde takový 'nešvar', kdy nováčci si snaží vytvořit starší a starší postavy oproti hráčům, kteří zde pobývají déle a mají systém tohoto RPG zažit. Nemá smysl si dělat nejstarší postavu na světě, spíš je to hloupost. Chápeme, že se každému člověku líbí myšlenka, že bude jeho postava neporazitelná, silnější než ostatní, nejzkušenější na celém světě, ale jaký to pak má smysl? Takový démon by byl znuděn vlastní existencí na tomhle světě, sotva by se mu líbilo nadále páchat zlo. Berte naše rozhodnutí na vědomí, děkujem.