Odkud se elementálové vlastně vzali, to není úplně jisté. Někteří tvrdili, že zde byli od počátků a to ještě dříve než před lidmi a jejich civilizacemi, u kterých z dálky pozorovali, jak rostou, vzkvétají a postupně upadají v prach a do zapomnění. Jiní získali představu, že se vynořili společně s prvními démony, aby vyvážili jejich zlou povahu, přestože na počátcích většina z nich nebyla tak temná a krutá jako dnes. A pak jsou tu tací, kteří mají představu, že právě z nich byli stvořeni démoni, kdy se jejich křehká a láskyplná podstata změnila v krvelačnou touhu se mstít. Najdou se i takoví, kteří věří, že je probudil dotek lidské ruky a jejich pochopení přírody kolem sebe, úcta k Matce přírodě a pravidelná obětina. Ať tomu bylo jakkoliv, elementálové se mezi lidmi pohybují už nějakou dobu. Pravda nejspíš bude na všech zmíněných stranách, někde jí je více, jinde zase méně. Důležité je pouze to, že zástupci elementů se po Zemi prochází velmi dlouhý čas a viděli mnoho rozkvětu ale i úpadku.

​

Většinou byli známí coby menší bůžci, duchové vody, vzduchu, země a poslové zrození z ohně. Nejznámější v historii budou ženské zástupkyně označované jako nymfy. Jejich úkolem bylo starat se o přírodu. Právě ale tehdy se nejvíce projevovala jejich přirozená naivita.. Spolupracovali takřka s každým, kdo je o to požádal, což je stálo nejen mnoho sil ale také jejich posvátná místa, která vedla k úpadku a v průběhu staletí zmizela z povrchu zemského. Hlavně během středověku, křižáckých válek a morových epidemií se elementálové otočili k lidem zády a starali se o vlastní potřeby než se situace uklidnila. Napříč válkami jich mnoho zemřelo a během těchto dob odmítali podat pomocnou ruku, což se změnilo s příchodem nového věku a rozkvětu lidského myšlení včetně literatury, umění a výstavby nádherných míst, kam se mohli elementálové opět schovat a obnovit zpřetrhaná pouta s lidmi.

​

Elementálové mají mnoho podob. Promlouvají formou zurčení vody, ševelením listí, praskáním ohně nebo laskáním vánku. Jelikož je jejich esence jen částečně hmotná, mohou komunikovat pouze dostupnými prostředky. Lidé tak mohou slyšet hlas ztrácející se v kapkách deště, úderech hromu nebo praskotu větviček. Používají stejná slova jako lidé a díky vysokému intelektu jsou schopni porozumět věcem, které jsou pro ně nové a neznámé. Nemají fyzické tělo a nedokážou si ho vytvořit. Jejich podstata se však dokáže svázat s duší člověka bez toho, aby ho ohrozila na životě, jako tomu bývá u démonů, kteří mysl a duši zničí posednutím těla své oběti. Naproti tomu elementálové žijí v souladu s lidskou esencí a fungují coby hlásek v jejich hlavě, který čas od času převezme kontrolu nad jejich tělem. Nestává se to často, obvykle se jejich přítomnost dá zaznamenat dotěrnými dotazy a rozmluvami, protože přivlastnění si těla člověka je vyčerpává a tak se tu a tam spokojí s pohybem úst v odpovědi nebo pohybem končetiny. Nejedná se ani tak o zlomyslnost ale zatvrzelost, protože mají pocit, že člověka a jeho potřeby a pocity znají lépe než on sám, což nebývá tak velká pravda a naopak spíš dokážou vytvořit problém než ho vyřešit.

​

Do člověka nemohou vkročit bez jeho souhlasu a odevzdání se, jinak by mohli zahubit nejen sebe ale i ublížit lidské bytosti, se kterou se snaží navázat spojení. Někteří, zvláště větrostrůjci a ohněchrliči si vybírají hlavně umírající, které se snaží zachránit. Větrostrůjci jsou jediní, kdo mohou obsadit lidské tělo na prahu smrti a zachránit zbytek lidské duše před úplným koncem. Spojí se tak s ním a přebírají jeho vzpomínky, ačkoliv jejich osobnost zachránit nedokážou a proto jsou pak nuceni předstírat, aby nerozrušili smrtí nejbližší členy rodiny. Oproti tomu zemětřasové a vodotkalci dávají přednost spolupráci s živějšími jedinci, které si oblíbí po delší známosti. Častokrát se jedná o rybáře, farmáře, hasiče a podobně, mohou však najít zalíbení například i v návštěvnících národních parků a nebo rovnou v dětech, které je nefalšovaně fascinují a jejich nezkaženost je přitahuje jako můru plamen svíčky. Nemají jména ale rádi si je vymýšlí, aby s nimi mohl člověk komunikovat. Stejně tak jejich hlas může mít různou podobu - od hlubokého mužského až po dívčí nebo dětský. Zpočátku, než si zvyknou na společnou existenci v lidském těle, bývají neposední, mají tendence nejen zjišťovat, jak lidské tělo funguje (i když už v něm třeba jednou byli, každé tělo je jiné) ale také se dívat na svět kolem sebe lidskýma očima.

​

Bývá jednoduché poznat, kdy přebírají kontrolu nad lidským tělem a myslí - v takovou chvíli se jim v očích usadí barva typická pro daný živel. Ve většině případů se taktéž změní i zabarvení hlasu, způsob mluvy, který může působit archaicky (ačkoliv si velmi oblíbili moderní výrazy a kolikrát je používají nesprávně), držení těla a jednotlivá gesta, jimiž se odlišují od vlastníka těla. I když si vybírají podle svého vkusu a vytipovaní lidé jsou s nimi v harmonii a na 'stejné vlně', kolikrát se může stát chyba a musí se snášet dvě naprosto opačné osobnosti, které si v devadesáti devíti procentech jdou na nervy. Rozdělit se pak není snadné, je to takřka nemožné, neboť jejich esence splynuly v jedno a k oddělení může dojít smrtí schránky nebo sebedestruktivním chováním, kdy elementál zničí svou podstatu, případně zahubení z rukou démona nebo lovce, kteří toho však o těchto bytostech ví jen málo a většina spisů o nich je označena za rouhání.