Snem každého indiánského válečníka na půdě Nové Anglie bylo získat sílu určitého zvířete, jenž by jim pomohlo v bojích, ochraně vesnice či kmene nebo za účelem svržení svých nepřátel. Šamanské zkazky z různých koutů země dokládaly možnost získat sílu i podobu zvířete prostřednictvím rituálu, při němž získá dotyčný určité schopnosti, které mu mají pomáhat na cestě životem. Mnoho z těchto kmenů stále věří ve slova starších a při dovršení určitého věku nechávají své muže (někdy i ženy) podstupovat bolestný rituál, který je obdaruje schopnostmi měňavců - lidí, kteří se zahalují do kůže zvířete a přijímají jeho divokou povahu spojenou s přírodou. Je ctí být vybrán pro tento rituál, neboť se jedná o požehnání bohů a předků a také o propojení se s duchy minulosti, kteří pomáhali osidlovat tuto zemi.

​

Měňavec, někdy také kožoměnec [angl. shapeshifter] se dá označit za napůl člověka, napůl kterékoliv zvíře, jehož schopnosti, výhody a kůži získá prostřednictvím magického rituálu. Též se však může jednat o kletbu a tím tedy i překážku - za kletbu je považován tento rituál pro bělochy, někdy i pro černochy. Šamani tvrdí, že po uděleném požehnání je k tomu zapotřebí pozřít o určité fázi luny srdce tvora, jehož sílu chce druhý získat, přičemž ho musí ulovit vlastníma rukama, umýt se v jeho krvi, díky čemuž se jejich pouto upevní, a tři dny poté hladovět. Kůži přitom musí darovat bohům tak, že ji spálí v ohni. Je to jakási zkouška, které se účastní vybraní členové kmene z pověření šamana či rady stařešin. Co je na tom pravdy, to nikdo neví, přesto se zdá, že tento druh spojení mezi člověkem a zvířetem funguje. Muži z původních indiánských kmenů si už jistou dobu předtím vyhlížejí zvíře, jehož sílu touží získat, někdy se tento vzájemný vztah prohlubuje. Pokud by se někdo rozhodl jednat na vlastní pěst bez souhlasu stařešin, byl by nejen z kmene vyhnán a jeho jméno by se nikdy nesmělo vyslovit ani použít pro potomky, taktéž by byl loven.

​

Magický rituál má několik různých forem, proto jsou dochovány nejrůznější zkazky o tom, jak se vlastně může člověk stát měňavcem, neboť zde není jednotný výklad. Jedno je ale jisté - pakliže se jedná o kletbu, je nutné si opatřit pramen vlasů toho, na koho má být kletba uvalena (a to i ta vlkodlačí), nejlépe i osobní věc nebo alespoň její část a samozřejmě tvor, do jehož podoby má být uvrhnut, případně stačí i jeho kůže. Tohoto druhu umění jsou schopné pouze čarodějnice - okultisté, které využívají proklínání ostatních ke zbavení se nepřátel a mučení vybraných cílů. Tyto rituály jsou velmi vyčerpávající. Prokletý obvykle trpí daleko víc při přeměně, a není výjimkou, že jednoho dne by zvířecí mysl, do této chvíle odstrčená, mohla ovládnout lidskou část a člověk by nakonec zůstal uvězněn napořád ve zvířecím těle. 

​

Do zvířecí podoby mohou být proměněny i děti v raném věku, respektive pouze proklety. Jejich schopnost přeměňovat se nastupuje většinou o dost později a to kolem cca devíti, deseti let při silném osobním zážitku, který v nich vzbudí strach nebo vztek. Právě tehdy se aktivuje kletba a začne transformace. Ve výjimečných případech k ní může dojít i o pár let dříve, nikdy však ne před sedmým rokem života, není tedy možné, aby se proměnilo nemluvně nebo batole. Ve vysokém počtu případů při přeměně dětí vznikají nejrůznější tělesné vady - pajdání, problémy s pohybem prstů, nejsou vyloučeny ani mozkové příhody, kvůli kterým ochrne část tváře. Také je možné přijít o sluch, aspoň částečně, někdy dítě naopak trpí syndromem zvaným tinnitus, kdy jim v uchu neustále píská. Výjimečně se projeví i autismus, ani v dnešní době není jasné, jak tato porucha vzniká u mladých měňavců. Při přeměně do cca deseti let hrozí vysoké riziko smrti, neboť tělo není připraveno na takovou bolest. Proto není dochováno mnoho informací o měňavcích v mladším věku, dokonce i Indiáni dovolují tuto zkoušku podstoupit až v čtrnácti letech.

​

I proto, krom získání intenzivnějšího smyslového vnímání jako je sluch, čich nebo zrak, se mu dostává i možnosti libovolně se během kterékoliv doby přeměnit na zvíře, jenž bylo součástí rituálu či prokletí. Svou schopností metamorfózy tak není limitován pouze na úplněk, jak je tomu u vlkodlaků, ale časté měnění lidské fáze za zvířecí schránku ho vyčerpává, navíc může snadno onemocnět. Nelze se však přeměňovat na jakýkoliv typ zvířete, musí být místní, nikoliv exotické [tato výjimka je možná pouze u otroků z Afriky]. Stejně jako u vlkodlaků se jedná o velmi bolestivý zážitek, neboť jsou kosti přetvarovány do požadovaného tvaru zvířete a proměna chvíli trvá. Též se nejedná o virové onemocnění, nelze tuto schopnost přenášet ani kousnutím nebo skrz těhotenství, geneticky se nepřenáší. Je však možnost, že pokousaný člověk může umřít na zánět, vzteklinu, či cokoliv jiného, co ve své zvířecí podobě [popřípadě lidské, bude-li trpět horečkou nebo jinou podobnou nemocí] přenese na svou oběť. U měňavců byly klasifikovány dva stavy proměny - kompletní a poloviční, neboť někdy se kletba či kouzlo nevydaří nebo není dotyčný dost silný na to, aby celistvou proměnu přežil. Tudíž je možné, že se při procházce lesem setkáte s tvorem, jež vám z části bude připomínat zvíře nebo monstrum z bájí.