Bytost chránící svého pána nebo vybranou osobu se může v dnešní době stát prakticky z jakékoliv sochy. Už to ani nemusí být děsuplná obludnost umístěná vysoko na kostele jako tomu bývalo dřív, mnozí démoni se spokojí se sochami z hřbitova nebo zahrad - výběr je takřka nekonečný, ačkoliv preference obvykle zůstává stejná. Nelze však probudit ledajakou sochu, nezbytnou podmínkou je, že ji vytvořil umělec, který do ní vložil část sebe, svého života, své duše. Obvykle jsou to lidé, kteří se pro um zaprodali démonům, v jejich práci je cosi odlišného, co démony vábí, neboť z konečného výtvoru cítí utrpení a počínající šílenství, což je přesně to, co je láká. Pro démona je tedy velice důležité si vybrat tu správnou sochu, ke které bude cítit jakési pouto, hluboké zaujetí, skoro až fascinaci.

​

Chrliče ožívají na požádání démona, který je vysvobodí z jejich kamenné podoby tím, že jim předá část své síly - konkrétně pozřenou duši, kterou do kamene vtiskne. Jedná se o zvláštní magický rituál, díky kterému dojde k propojení a duše uvnitř kamenného těle procitne do nového života. Jsou jejich sluhové, věrní otroci a strážci, kteří mají za úkol plnit rozkazy démonů a chránit speciálně vybrané duše, s nimiž byly sepsány smlouvy. Aby došlo k naplnění kontraktu a člověk, čarodějnice či jiný tvor se nevysvobodil z pout sjednané smlouvy, stávají se jejich osobními strážci a chrání je před zlem nebo náhlým úmrtím. Pakliže by selhali a dotyčný by zesnul dříve než po vypršení platnosti smlouvy, démon by přišel o duši posilující jeho moc. Vzhledem k rivalitě mezi démony může nastat moment, kdy se jiní chrliči mohou snažit zničit jiné chrliče - ne jednou došlo k řádění, kdy byly rozbity veškeré sochy, aby se předešlo konkurenčnímu boji o duše.

Vzhledem k tomu, že chrliči jsou tvořeni kamenem, jen tak je něco nezastaví - ani vlkodlak ne, pokud by nechtěl přijít o zuby a i přes to, že jsou na sebe schopni vzít lidskou podobu, čehož rádi využívají. Ostatně jako kamenná monstra by přilákali mnoho nechtěné pozornosti. Přes den využívají iluzi, aby zakryla místa, kde jejich sochy schází. Tu běžní lidé a někteří další tvorové neprohlédnou, je však dočasná a zpravidla na přímém letním slunci se může rozplývat. Tvorové schopni identifikovat nadpřirozeno však tuší, že je něco špatně a mohou iluzi prohlédnout, v některých případech i zrušit. Je známo, že za noci jsou chrliči nejsilnější, svou silou dalece převyšují ostatní, avšak fyzicky nikdy nedosáhnou na démony - existují případy, kdy jim mohli konkurovat, což vedlo k destrukci na obou stranách. Pokud je chrlič zničen jinak než že je mu odebrána duše, která ho oživila, démon přijde na oplátku o část své moci a ztráta ho značně oslabí, čehož je snadné využít.