Lidé | Salem

Původ lidstva podle Bible

Evoluční kreacionismus věří, že Bůh stvořil lidi ke svému obrazu a že Bůh stvořil lidi pomocí přírodních procesů, které vědci popisují jako evoluci. Jak mohou tato přesvědčení spolupracovat? Přesný význam 'obrazu božího', nebo 'imago Dei' v latině, byl v církvi po staletí diskutován. Mohlo by to souviset s našimi jedinečnými kognitivními schopnostmi, s naší duchovní schopností navázat vztah s Bohem, s naším pověřením reprezentovat Boží království na zemi nebo jejich kombinací. Všechny tyto interpretace mohou být v souladu s vědeckými důkazy o evoluci.

Tehdy Bůh řekl: "Učiňme lidstvo k obrazu svému, k naší podobě, aby vládlo nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a všemi divokými zvířaty a nad všemi tvory, kteří se pohybují po zemi." Bůh tedy stvořil lidstvo k obrazu svému, k obrazu Božímu; stvořil muže a ženu (Genesis 1:26-27). Je zřejmé, že jak muži, tak ženy nesou Boží obraz a stanovený účel, proč Bůh vytvořil lidstvo ke svému obrazu,. Veškerý lidský život je posvátný, protože všichni lidé jsou stvořeni k obrazu Božímu. Jenže vše posvátné jednou končí a tímto zánikem byl Adamův hřích, neboť on byl prvním člověkem, zrodem lidstva. A jeho hřích je hříchem všech jeho potomků, všech lidí.

"Proto, jako skrze jednoho člověka vstoupil hřích do světa a skrze hřích smrt, a tak přišla smrt na všechny lidi, protože všichni zhřešili - neboť dříve, než byl dán zákon, byl na světě hřích. Ale hřích se nebere v úvahu, když neexistuje zákon. Smrt však vládla od dob Adama do doby Mojžíše i nad těmi, kteří nezhřešili porušením příkazu, stejně jako Adam, který byl vzorem toho, kdo měl přijít." Celá lidská rasa byla souzena za to, co udělal Adam, a soud potvrdil, že kdyby měli stejnou příležitost ve stejné situaci, zhřešili by také proti Bohu. Proto je každého cílem se vykoupit, přežít zatěžkávací zkoušky, které jim Bůh nakládá na hřbet.

Původ lidstva podle evoluce

Otázka původu člověka fascinovala lidstvo již od pradávna. Snad každá kultura si vznik člověka nějakým způsobem vysvětlovala. Vesměs šlo o různé, více či méně fantastické, kreační teorie, kde většinou primární roli zastával Bůh, nebo hned Bohů několik. Teprve s rozvojem evolučních teorií se začala tvořit i vlastní teorie evoluce člověka. Zasloužil se o to především Charles Darwin svým dílem O původu člověka (The Descent of Man). Svým způsobem na něj reagovali i materialisté, např. dílem Bedřicha Engelse, přítele Karla Marxe, známým též jako Podíl práce na polidštění opice.

V pozdější době se stále více uplatňovaly poznatky mnoha vědních oborů, především pak antropologie, evoluční biologie, srovnávací anatomie, paleontologie, populační genetika, genomika a další, až vznikla současná představa o evoluční linii člověka.

Od našich praprapředků, hominoidů (primátů a lidoopů) nás oddělila tzv. bipedie neboli chůze po dvou nohách. Ta se objevila již u Australopitheka. Australopitékové žili před asi čtyřmi až dvěma miliony let v jižní Africe a příslušnicí jejich druhu byla světově proslulá Lucy, jejíž kostra byla objevena a pojmenována již v roce 1973 podle známé skladby od Beatles Lucy in the Sky with Diamonds. Mezi australopitéky se výrazně projevoval pohlavní dimorfismus - samci dorůstali až dvojnásobné výšky samic, jejich velikost se v závislosti na druhu pohybovala od 100 cm do 170 cm. Chodili vzpřímeně s předkloněnou hlavou, jejich obličej tvořila směsice lidských a zvířecích prvků. Obsah mozkovny australopitéků byla však ještě dost malý (420 - 600 cm3). Používali zřejmě dřevěné, kostěné a kamenné předměty jako příležitostné nástroje, ale ještě je záměrně nevyráběli. Člověku se sice již přiblížili, ale na cestě k lidství byli stále ještě daleko na začátku.

Zhruba před třemi miliony let došlo k Africe k velkému zlomu - jedna větev australopitéků změnila potravní strategii a začlenila do své stravy i maso. Díky této inovaci přijímali v potravě značné množství bílkovin, které umožnilo postupné zvětšování mozku a tedy změny životního stylu. V kombinaci s klimatickými změnami, které způsobily ochlazování a vysychání východní Afriky se z této větve vyvinul rod Homo, jehož příslušníky jsme i my. Prvním druhem tohoto rodu byl Homo habilis (člověk zručný). A tak to postupovalo dál k dalším vývojům - v Asii se podle názorů mnoha badatelů z migrantů vyvinul Homo erectus (člověk vzpřímený). Nesl znaky zděděné po svých afrických předcích, především vysokou štíhlou postavu s dlouhými končetinami a velkým povrchem těla. Homo erectus již také dokázal udržovat oheň a opatřovat a transportovat vodu. Během existence rodu Homo erectus dochází k morfologické diferenciaci, tedy začínají se lišit lidé žijící v Asii a v Africe, v závislosti na rozdílných klimatech. Před více než jedním milionem let se první lidé objevují i v Evropě, z tohoto období nacházíme první kamenné nástroje už i na našem území. Toto přechodné stadium lidské existence bylo vědci poněkud uměle označeno jako Homo heidelbergensis, pojem zahrnující lidské formy žijící v Africe a Evropě mezi 800 a 200 tisíci lety. V Evropě se z těchto lidí vyvinuli neandertálci, v Africe pak anatomicky moderní člověk.

A tak jako se v Evropě z Homo heidelbergensis vyvinuli neandertálci, v Afice se téměř souběžně začal z heidelberského člověka vyvíjet anatomicky moderní člověk - Homo sapiens, který později postupně osídlil celý svět. Existují však i hypotézy, že moderní člověk se z původního obyvatelstva vyvinul v jednotlivých světadílech zvlášť. Molekulárně genetické analýzy však silně podporují prvně zmíněnou představu. Tyto studie však přinesly v posledních letech velice zajímavé výsledky. Vědci z celého světa zkoumali tzv. mitochondriální DNA, tedy typ DNA, který je přenášen pouze po mateřské linii, a na základě jeho studia došli k závěru, že naše společná 'pramatka' žila před asi necelými 200 tisíci lety v Afice. Otázkou je, co bylo onou mimořádnou výhodou, která zajistila neuvěřitelnou expanzi moderního člověka do celého světa a jeho bezkonkurenční ovládnutí. Mohla to být mutace, která přinesla rychlejší a dokonalejší organizaci procesů v mozku, např. hustším propojením neuronové sítě. Specifikem těchto lidí totiž bylo rozvinuté abstraktní myšlení.

Moderní lidé žili déle než neandertálci, nejstarší muži se dožívali padesáti i více let, ženy, v důsledku porodů, spíše jen čtyřiceti. Jejich společenská organizace byla již komplexnější, utvářeli přechodná uskupení s velkým počtem lovců a podle kosterních nálezů dospělých hendikepovaných jedinců se museli o své zraněné a postižené starat. Tito lidé pokračovali v pohřbívání, ale mrtvým již přidávali pohřební výbavu, což svědčí o rozvinutém duchovním světě. Významnou roli v jejich kultuře hrál také výtvarný projev, ať už v podobě ozdobných předmětů nebo nástěnných maleb. Ač se to může zdát neuvěřitelné, tak tito lovci a sběrači, zanechávající své stopy na stěnách jeskyní, byli již stejnými lidmi, jakými jsme i my. Vzali bychom-li jejich čerstvě narozeného potomka a vychovali ho v naší společnosti, vyrostl by z něj dospělý člověk, ničím se od nás nelišící. Za další desítky tisíc let od vzniku prvních moderních lidí jsme sice urazili ještě dlouhou cestu, hluboko uvnitř jsme však pořád titíž, se stejnými touhami, potřebami i strachy.

Lidská rasa v současnosti

Je všeobecně známo, že lidé jsou považováni za nejslabší rasu s největším potenciálem, jelikož mohou být přeměněni takřka na cokoliv nadpřirozeného. Sami neovládají takřka žádnou speciální schopnost, ačkoliv se mezi nimi mohou najít mimořádně vnímaví jedinci, kteří dokáží vycítit nebezpečí nebo nadpřirozené bytosti pohybující se po tomto světě. Není jich mnoho a jsou spíše raritou. Není tomu tak v 21. století, kdy magie v krvi koluje přibližně každému pátému člověku na této planetě. Od prvních lidí se jejich myšlení vyvinulo kupředu, což je znatelné na objevech převážně na poli vědy, která neustále postupuje dopředu. Od prvních pazourků a mlácení se kameny se přešlo ke střelbě, teritoriální boje se změnily ve války, které vyhubily několik civilizací. Pokud něco lidstvo neopouští, pak je to jejich hamižnost a hlad po moci, bohatství a slávě, kterých se odmítají vzdát. Na první pohled křehcí, v množství však spočívá síla, kterou není radno podceňovat stejně jako jejich inteligenci, která vlivem postupu doby roste. Lidská rasa patří k impulzivním, snadno se nechávají strhnout emocemi a vše cítí intenzivněji než jiné rasy. Jelikož jsou slabší, podléhají nemocem, na které umírají, rodí se s alergiemi nebo nejrůznějšími poruchami a neurózami. Je lehké je zranit na těle i na duši, patří k překvapivě houževnatým, pokud mají důvod bojovat o život. Moderní doba jim umožnila prodloužit si život o několik desítek let oproti minulým stoletím, kdy by zemřeli přibližně v polovině dožitého věku.

Lidé v Salemu

Jelikož se nacházíme letech po roce 1690, můžeme narazit hlavně na kolonizátory z Evropy, především britského původu, otroky s africkými či smíšenými kořeny a nebo indiánské kmeny, jenž noví obyvatelé Ameriky poctivě vytlačují z jejich domovů. Do Nové Anglie přijíždělo z ciziny i mnoho dalších obyvatel jednotlivých evropských území - Francouzi, Španělé, Holanďani, ale i potomci dávných Vikingů, kteří naštěstí netoužili plenit nová území, jako spíše začít nový život, což břeh nového světadílu poskytoval. Můžete se tedy stát obyčejným občanem, co od rána do večera dře na poli, výše postaveným představitelem města, jehož radám naslouchá téměř celý Salem, Boston, Jamestown či New York, zmocněncem církve, otrokem či indiánem, nebo dokonce samozvaným lovcem, který se po nocích snaží vymýtit ono zlo neurčitého původu. Mohou se vyznat v bylinkách, základním léčitelství nebo boji se střelnou zbraní nebo rovnou v boji bez jakékoliv zbraně.

Salem 17. století však neobsadili pouze puritánští anglikáni, černí otroci nebo původní Američané. Do Salemu se dostalo i mnoho lidí ze současnosti, z jednadvacátého století. Může za to turistické centrum, ve které se Salem proměnil v pozdějších letech dvacátého století, a lidská zvědavost, s níž probádávají les v touze nalézt pozůstatky z dob honů na čarodějnice. První příchozí se do tohoto města, obestřeného krvavou historií, dostali už přibližně před deseti lety, tj. v roce 1680. Že se mlhou ocitají na místě, odkud není úniku? To pochopí až když je příliš pozdě.

Lidé jsou od přírody velmi zvídaví tvorové, rádi vše zkouší a snaží se všemu přijít na kloub. Mnohdy ovšem zapomínají, jak křehcí vlastně mohou být a jak snadno se zraní. Či jsou dokonce zničeni jinými rasami. Ke konci 17. století se stalo dost obyvatel pověrčivými díky církevním zátahům proti takzvaným čarodějnicím. Nikdo z nich pořádně netušil, že rasy z pohádek a babských povídaček skutečně existují - od démony přes vlkodlaky až po samotné oživlé mrtvoly, které se budou chtít dostat k lidskému masu a kostem.

Schopnosti lidí

Válečník

Základní:

Boj beze zbraně
Boj se zbraní [blízko/dálka]

Bonusové:

Instinkt
Tvorba pastí
Stopování
Lov
Síla / Mrštnost
Výroba zbraní

Max 2 bonusové schopnosti

Šaman

Základní:

Empatie
Výroba [masti/odvary]

Bonusové:

Léčitelství
Znalost bylin
Znalost jedů
Orientace
Detekce lži
Rychlost

Max 2 bonusové schopnosti

Mesiáš

Základní:

Vnímání nadpřirozena
Víra

Bonusové:

Lingvistika
Exorcismus
Vnímání kleteb
Deja vu
Věštění
Tvorba zázraků*

Max 2 bonusové schopnosti

Senzibil

Základní:

Vidění duchů
Komunikace s duchy

Bonusové:

Astrální projekce
Vnímání nadpřirozena
Spoutání démona
Výměna duší
Navrácení duše
Vnímání aury

Max 2 bonusové schopnosti

*Je nutno vždy házet kostkou, zázrak vyjde pouze u č. 6

O senzibilech

Senzibilové nebo-li média jsou lidé s mimořádnými mimosmyslovými schopnostmi. Jsou tedy schopni vnímat věci na první pohled nepostřehnutelné lidským okem. Ve většině případů cítí přítomnost duchů, mohou s nimi komunikovat a přenášet jejich slova do světa lidí. Dokáží se napojit na duchovní svět, což je však vyčerpávající a také nebezpečné, neboť mohou uvíznout na druhém břehu a nevrátit se - jejich lidské tělo může být doslova posednuto cizím duchem, který se může na nějaký čas vydávat za zesnulého senzibila. Jeho moc však slábne, čím déle je skutečný senzibil mrtvý, až se duše nakonec zcela odpoutá od posednutého těla a uvízne v prostoru.

Jako jediní z lií vládnou nadpřirozenými silami, snadno se pletou s čarodějnicemi pro svůj nepopiratelný a nepochopitelný um, proto se většinu času skrývají. Podobně si Mesiáše pletou se svatými. Vyskytují se výjimečně, většinou se jedná o šarlatány, kteří se za ně vydávají. Traduje se, že senzibilem se stane sedmá dcera sedmé dcery, to však není tak úplně pravda - k jejich zrodu však dochází, pokud je jeden z rodičů Mesiáš a druhým bývá Nekromant. Pouze při této kombinaci se narodí Senzibil - jedná se však pouze o prvorozeného.

Cambion

Základní:

Síla / Regenerace
Odolnost vůči magii
Vnímání nadpřirozena
Pouto se stvořitelem

Bonusové:

Čtení myšlenek
Působení bolesti
Vysávání životní síly
Manipulace vzpomínek
Manipulace těla
Manipulace se stíny
Zhmotnění fóbií

Max 2 bonusové schopnosti

O cambionech

Vznikají v momentě, kdy se démon rozhodne přenést něco ze své démonické podstaty na lidský plod. Vzhledem k tomu, že jsou sami neplodní, tak k tomuto potřebují lidský pár. Stejně jako démoni, ani oni nemají duši, ta byla zničena při přenosu - místo toho jsou naplněni démonickou energií svého 'rodiče', tu však vlastní stále démon a po jejich smrti jde ve většině případů zpátky k nim. Pro démona to však znamená se dočasně vzdát své síly, samotný proces je velmi bolestivý, některými je přirovnáván k exorcismu a po nějakou dobu zůstávají oslabeni, což se jim přirozeně nelíbí. Automaticky si při 'zasetí' se svým 'potomkem' vytvoří i pouto v mysli, kdy mohou vzájemně cítit svou bolest, mnohdy i myšlenky, díky čemuž se dokáží vzájemně vyhledat.

Důležitou otázkou je asi proč vznikají. To dost záleží na démonech samotných. Většina z nich nejsou zrovna rodinnými typy, ale najdou se i výjimky. Mohou být zanechání na místě jako určitý prvek chaosu, nebo dar covenu, který démona vyvolal. Cambioni poté mohou nabývat názorů, že jsou sami čarodějnice nebo dokonce potomky andělů. Vždy však platí že jsou stále energie démonů, ze kterých ne všichni jsou schopni si ji odložit do předmětů, cambion tedy funguje i jako záloha, kdyby se někomu podařilo démona rozprášit. Cambion může vzniknout i díky prokletému předmětu, jedná se však o předmět získaný při akci Obchodník.

Cambioni jsou biblí, církvemi a teoreticky i veřejností považování za snad i větší zlo než sami démoni. Jsou vybarveni jako antikristi, zvěstovatelé konce, apokalypsy a náležitě také loveni církví, všemi organizacemi lovců a dokonce i některými coveny. Lovci je však většinou zprvu nezabíjejí, drží je pod zámkem a provádějí různé pokusy. Nejsou však v bezpečí ani před démony, kteří mívají spory i mezi sebou a zlikvidovat zálohu svého soka se může ukázat, jako lákavá možnost. Pokud jsou však chyceni a vymítáni, exorcismus je spolehlivě usmrtí a démoni tak o svou zásobu síly přijdou.

Jako částeční démoni v sobě nosí zlověstné síly, které narušují jejich lidskou schránku - podobně jako démonům, i jim se časem rozpadá, i když mnohem pomaleji. Čím více však své síly používají, tím víc pociťují dopad. Většina Cambionů se díky tomu nedožije ani 30 let, mnozí zahynou už kolem 20 let nebo když se u nich začnou projevovat schopnosti - to může být už od útlého věku 13 let až po 22, což je poslední zaznamenaný případ, kdy se jejich schopnosti projevily. Ve výjimečných případech se schopnosti objevily už v sedmi letech. Existuje ale několik dochovaných případů, kdy takový Cambion přesáhl hranici i 55 let. Většinou oplývají vysokou inteligencí, díky které snáze zapadnou do lidské společnosti, ačkoliv se z ní nadále mohou cítit odstrčeni vzhledem k nedostatku emociálního koeficientu. Všichni mají v hlavě určitý hlásek či potřebu páchat zlo a jiné neřesti, většina z nich nezná něco jako vinu nebo lítost.

Důležitým prvkem v jejich životě, či spíše existenci, žije ztráta matky. Ta při bolestivém porodu umírá, jelikož je vyčerpaná z přenosu démonické síly, který musela po dobu těhotenství živit ve svém břiše. Není dochováno mnoho zmínek o tom, že by některá porod přežila - pokud se tak stane, obvykle to bývá spojeno s uzavřenou smlouvou s démonem, případně magickým artefaktem dostatečně silným na to, aby ji udržel při životě nebo ji pomocí silné magie vyřadil z procesu oslabení celkově. Pouto s otcem po smrti matky však díky tomu může být narušeno, neboť zde hraje svou roli silná emoce z pocitu ztráty, v mnoha případech i nenávist.

V dnešní době jsou poměrně vzácní, ale nebylo tmu tak vždy. Jeden čas se početná skupinka infiltrovala do Templářského řádu, kde měli postavení a peníze. Těšení se z těchto požitků však dlouho netrvalo, neboť je církev rychle vyhladila i s celým řádem. Samozřejmě veřejnosti bylo řečeno něco a ústně se tradují mezi organizacemi a démony ty pravé informace.

Slabiny a smrt

Jako nejslabší rasa, která nemá prakticky žádné nadpřirozené schopnosti (mimo Cambionů, Senzibilů a Mesiášů) jsou náchylní k jakékoliv slabosti - od nemoci až po smrt jako takovou, která je provází na cestě životem. Zvláště výše uvedená trojice se nedožívá vysokého věku, rychle jim selhává organismus a tělesná schránka.

Nemoci - ať už se jedná o ty slabší, pro moderního člověka prakticky všední jako je nachlazení, neštovice nebo chřipka, pro člověka ze 17. století mají vážné následky. Stejně tak moderní člověk může podlehnout nemoci po vystavení se běžným, nyní již vymýceným chorobám z dávných dob. Jsou nebezpečné pro kohokoliv, ty vážnější mohou postihnout i Cambiony a zabít je - např. rakovina, tuberkulóza, některé neštovice nebo mor.
Lovecké zbraně - ty jsou obzvláště nebezpečné pro Cambiony, kteří se jim zoufale vyhýbají ve snaze přežít další den. Kontakt s nimi může být pro ně smrtelný.
Prokleté předměty - stejný princip, pouze tyto jsou daleko nebezpečnější lidem než démonickému potomstvu. Jejich vystavení může mít nebezpečný vliv na mysl ale i tělo, není dobré si zahrávat s takovými předměty. Pokřiví duši, mysl, tělo a člověk je poté zatracen, kolikrát umírá velmi bolestivou smrti.
Exorcismus - podobně jako pro démony je tento rituál nebezpečný, ani Cambioni či obyčejní lidé ho nemusí přežít. Pro Cambiony je smrt jistá, ostatní mají nějakou šanci na přežití, ta však nemusí být kdo ví jak velká, vše záleží na vnitřní síle dotyčného, na kterém je rituál prováděn.
Vysvěcená půda - obvykle se jedná o kostel nebo hřbitov. Přítomnost démona, byť polovičního, nezaručuje jeho vzplanutí, to je pouze povídačka, je jim však nepříjemné na takovém místě pobývat. Je to jako by je všude po těle něco štípalo a svědilo, občas mají pocit, že jim bzučí v uších a krev pod kůží přímo tepe. Rozhodně necítí žádné pálení pod nohama, to ani v nejmenším. Jejich nepříjemný pocit může otupit prolitá krev na takovém místě, která vysvěcení alespoň z části vyruší. Nezřídka kdy se tak kostely stávají terčem masakrů.
Svěcená voda - její dotek spaluje kůži a oslabuje Cambiony. Samotné svěcení vody závisí na síle víry zastupitele církve. Osobně se věří, že právě voda z Vatikánu je nejčistší a nejvíce démonům ubližuje. I několik kapek ulpělých na kůži je pálí jako čert a velmi těžko se tato zranění hojí. Může to trvat týdny, měsíce nebo i roky v závislosti na síle Cambiona, na původu svěcené vody a jejím množství - slabší démoni se nemusí zahojit vůbec.
Chátrání těla - lidské tělo nedokáže dlouhodobě v sobě udržet démonovu podstatu, i když pouze částečnou. Čím víc své schopnosti Cambion používá, tím rychleji se mu schránka rozpadá před očima - stárne, navíc se projevují znaky jako u démonů, kdy jim černají žíly i oči, v některých případech jimi praská kůže.
Kletba - většina lidí není imunní vůči kletbách ať už klasickým nebo ve formě napadení např. vlkodlakem. Cambion po takovém útoku umírá, jeho krev však má silný vliv na toho, kdo ho napadl (pouze pokud se mu dostane do úst nebo do otevřeného zranění). Dotyčný poté pociťuje intenzivní halucinace, kdy není schopen rozeznat realitu od představivosti, dochází ke zvracení krve, horečkám. Ghúlové nejsou schopni několik dnů fungovat a musí se nakrmit větší porcí živého lidského masa, aby se jim udělalo lépe. Vlkodlaci i měňavci navíc mohou cítit popuzenost, můžou se u nich projevit známky vztekliny. Ostatní se mohou přeměnit v závislosti na jejich zbývající síle, kdy tělo bojuje s virem (kletbou), což může trvat několik dnů.
Smrt - konečná pro každého. I Cambion bude mít problém vyléčit se z vážných zranění, může jim podlehnout podobně jako člověk. Cambion se nemůže přeměnit v banshee nebo ghúla, jelikož nemá duši.