Nathaniel Crowe /  Apollyon | 26 let / +- 3 000 let | Démon | Reverend

Nath | Will Tudor

Judas (Hurts Remix)Lady Gaga

Bio

Stav: Svobodný

Rodina: Žádná

Náboženské přesvědčení: Teoreticky jde o velmi zbožného člověka, prakticky jde o velmi lstivého démona.

Vzhled

Těžko říct, jak popsat vzhled něčeho, co ani nemá formu, kterou by lidé mohli chápat. Ale tělo, které si rád zhmotní odpovídá jeho povaze. Samolibá krása, v jejíž obraze se sám rád ztrácí. Dalo by se říct, že reverend má svým způsobem blízko k andělům, leč pravdou je opak. Vysoký, dobře stavěný s širokým úsměvem na andělské tvářičce. Pronikavé modré oči, jako by vám mohly prohlédnout do duše a doslova odhalit vaše nejskrytější tajemství, jakoukoli závislost, kterou skrýváte.

Jako démon si ani nemusí moc dávat záležet na svém zevnějšku, pokud mu zrovna není vážně ublíženo do bodu, kdy by se jeho schránka začala rozpadat. Vše krásné, až na svou milou tvář nechává schované pod černým šatem duchovního ve kterém jej uvidíte téměř vždy. Jen když si jde do lesa ulevit od lidské odpornosti vezme na sebe normálnější oblečení.

Povaha

Na první pohled jde o velmi milého mladého muže, který by nenechal žebráka bez mince v ruce a člověku v nouzi nabídl přístřešek. Ochoten vyslechnout cokoli by mu člověk chtěl říct, aby ulevil svému svědomí a poskytnout radu i najít způsob rozhřešení i za nejhorší odpornosti, které lidská mysl může najit. Rád říká, že není nic z čeho by se člověk nemohl vyzpovídat a dalšími činy napravit. Na jednu stranu může znít mladě a nezkušeně v jistých oblastech života, na druhou vynahrazuje odhodláním a touhou pomáhat.

Ve skutečnosti jde o docela jinou bytost. Někoho, kdo se vyžívá v pohledu na to, jak se osobnost člověka pomalu rozpadá, propadá svým nejhorším závislostem a potřebám a nakonec zemře. Je naprosto ochotný zbavit se kohokoli, kdo by se mu postavil do cesty, či dělal problémy, samozřejmě způsobem, který nepovede zpátky k němu.

Za dlouhé roky, které kráčel po tomto světě se však nikdy nezajímal o to, jací lidé vlastně opravdu jsou. Jediné, o co mu šlo byla špatnost, kterou by mohl podpořit a sledovat. Ale důvody proč, či to že dokáží konat dobro jej nezajímá, dělá jen to pro co byl stvořen a to mu stačí.

Jde mu jen o to dál existovat, zatímco škodí lidem co nejvíce, nehledá nějaký důvod existence či pochopení lidí. Také ale pochopil, že pokud si vylovíte rybník, tak máte smůlu. Ví dost dobře, že nejlepší je soustředit se na jednoho či velmi málo lidí naráz, postupně je ničit a vyčkat, než se pustí do dalších, aby se vyhnul podezření a také aby najednou nezůstal na místě sám.

I když na to má věk a tím pádem sílu, rád se vyhýbá fyzické konfrontaci s čímkoli, považuje to pod svou úroveň a jeho pravá vášeň je v nenápadném ovlivňování lidí. Což neznamená, že si neužije krev tekoucí po rukou z rozervaného lidského těla, či pomalu unikající život dusícího se člověka, jen je to na jeho vkus stále moc rychlé.

Historie

Vyvolán na tuto hroudu odporného smetí a života byl vyvolán velmi dávno. Naštěstí v ideálním čase pro démony, neboť dříve to vše bylo lepší. Alespoň to by vám řekl. Po svém prvním úkolu obrátil pomalu své schopnosti na jednoho člena covenu po druhém. Pomalu jim našeptával, propadli svým závislostem, zešíleli neschopni rozlišit realitu od představ a pak byl volný. Dal si jméno Apollyon, později sám sebou prohlášen za boha Apollóna a vydal se do světa, ze kterého nebyl příliš nadšen, ale opustit jej také nehodlal.

Usídlil se ve Spartě a jen o několik let později se tam dostali vážení hosté, kteří změnili ledasco. Nevědomky jednajíc v návaznosti na další démony se dostalo několik líbezných slovíček do uší prince, jeho závislost utěšovat potřeby žen jiných mužů se mu v tu chvíli stala zhoubnou, i když to nikomu možná tehdy nedošlo. Na chvíli zvažoval vyvolat opravdový rozkol mezi bratry, zapůsobit na Hectorovu chorobnou potřebu jednat čestně, nechat Parida potrestat Menelaem. Ale nejeden historik by možná řekl, že konečný výsledek byl daleko zajímavější. A spousta démonů měla tehdy spoustu práce s odehráním si svých figurek.

Až o něco později zjistil, že za nitky tu tahalo vícero démonů a proč se k nim nepřidat. Přeci jen božstev se tehdy uctívala spousta a jak jinak promlouvat k lidem. Historie jejich činy poměrně přikrášlila, pro některé moc pro jiné málo. Různí démoni tahali své hračky sem a tam skrze válku, Apollyon též, až do doby, než Diomédes některé zranil a téměř ve svém běsnění vzal i jednoho ze svých „patronů“. To byl znak toho, že hraní si se smrtelníky, zvláště, když mají zbraně, které vás mohou poslat z tohoto světa není lehká záležitost.

Další staletí se městské státy zmítaly ve zmatku téměř samy o sobě, a tak se dal spíše na menší komunity. Ponoukat jen několik málo jedinců, kteří způsobí dost hříchů sami o sobě a sledovat jejich mrzké poslední chvíle, kdy škodí sami sobě i všem kolem sebe.

V dalších stoletích zjistil, že lidé často nepotřebují ani to slabé postrčení, aby se postarali o zkázu sami. Člověk čeká svatbu plnou veselí, alkoholu a příjemné dekadence a najednou někdo vraždí krále a na jeho místo dají malého kluka. Zas tak mladý nebyl a za svůj život dokázal velké, ale Apollyon hleděl jinam, nehledal dalšího Dioméda, který by se dobře trefil.

Několik dalších století chodil světem a trápil lidi. Vyvolával v nich nejhorší závislosti, podporoval ty stávající. Den, co den sesílal halucinace, příšerné děsy, po kterých nevěděli, jestli jde o další představu a bránit se je zbytečné, jen aby přišel sám a dotyčnému vzal život. Rozvracel manželství představami o příjemných chvílích s jinými partnery, až to skončilo ve žhavé náruči vášně, téměř jakoby sám osud svedl dva lidi dohromady jen aby přišly fatální následky.

Následujíc nejzajímavější kultury a říše, sledujíc se zájmem rozkoly ve vládnoucích rodinách a sférách, kam přidal na nudná a tichá místa svůj rukopis. Přilepíte se na nešvary nezajímavého vojenského velitele a o pár let později je z něj vládce říše. Někomu poradíte, jaké znamení si napatlat na štít, protože vás to napadlo a najednou z toho máte dominantní náboženství. Ne něco, za co by si přímo děkoval, nebo chtěl, aby mu bylo děkováno. Počítal, že přijde více chaosu, ale spíše následoval klid, po nějakou dobu.

Klid ale pro něj znamenal nudu, což zapříčinilo aktivnější období, které se mu vymstilo. Přesně nerozuměl, proč by se démonů chtěl někdo zbavit. Pouze dávali průchod tomu, co už v sobě lidé měli. Ale stalo se tak, početná skupinka lovců se o démona postarala a byl uvržen zpátky do temnot.

Trvalo opět několik století, než se mohl podívat zpátky na tento svět. Na jednu stranu stále nevěděl, proč by se měl vracet. Proč by měl chtít existovat na tom otřesném světě plného lidí, kteří chtěli stále ty stejné věci. Ale také neměl důvod setrvat, tak se vrátil. Úkol od těch, kteří jej vyvolali? Zabíjet. Pobít nadpřirozené bytosti v okolí. Což nebyl problém, vždyť byl démon a většina z nich byla sama, či se snadno oddělili. Poté se opět obrátil proti čarodějkám, které ho vyvolali a stejně jako ostatní je po jednom odstranil. Jeho úkol byl přece jasný, vzít všechny bez výjimky.

Násilná dráha jej ale bavila jen chvíli. Přeci jen, kam by spěchal, někoho zabít rychle je nudné, uspokojivé, ale ne tak jako je pomalu sledovat trpět, postupovat na své cestě zkázy. A tak Apollyona napadl mistrný ďábelský plán. Jak jinak se dostanete ke spoustě lidí, než skrze víru. Zaujal novou identitu, jako Nathaniel Crowe a studium víry. Jaký způsob, jak zjistit nejtemnější myšlenky lidí je lepší, než když vám je sami řeknou. Nakonec se z něj k jeho potěše stal reverend a odcestoval do nového města, kde se ujal svých povinností, aby ukojil své vlastní potřeby.

Zajímavosti

  • Nerad si špiní ruce násilím, ale nevyhýbá se mu, když opravdu musí.

  • Většinu času, kdy je sám vlastně nic nedělá, jen zírá na věci, aby to popřípadě vypadalo, že nad něčím přemýšlí.

  • Ačkoli je jakožto démon přeci hříšná bytost, většinou se neoddává žádným zvrhlostem, ani jinému kontaktu s lidmi, raději jen pozoruje.

Schopnosti

Hříšník

Základní:

  • Manipulace pomocí doteku - závislost

  • Jasnovidectví

  • Svázání se s předmětem

  • Regenerace

  • Síla

Bonusová:

  • Vyvolání živých halucinací

Nedostatky

Jakožto starý démon zvládá manipulovat pomocí doteku nejen lidmi, ale také vlkodlaky, měňavci, čarodějnicemi nebo lovci. Se zesnulými nezvládne nic, není to jeho parketa. Závislost je pak rovna tomu, po čem člověk hladoví. Jasnovidecké schopnosti má mizerné, nijak je nepoužívá. Svázání kus moci s předmětem je pro změnu jeho parketa, zvládne ji svázat až se třemi předměty naráz, ale pak jsou jeho zbylé síly dosti průměrné a nemusí působit tak, jak by se mu líbilo. Regeneraci má silnou, takřka každá větší rána se hned zahojí. Silou by odhodil dospělého člověk nebo vlkodlaka bez potíží. Také zvládá vyvolávat živé halucinace, ale jelikož pracuje s tím, co ví od pohledu nebo poslechu, ne vždy jeho halucinace jsou tak kvalitní. Bystrý lovec může odhalit iluzi.

Ocenění

© 2021 by Maryshka a Maerlia. Založeno již od roku 2016, obnova 2021.

Poděkování za texty patří @Maerlia, @Maryshka a @Nath

Další poděkování patří všem hráčům, ať už stávajícím nebo novým, kteří se rozhodli rozšířit náš kolektiv. Bez vaší podpory bychom zde nebyli.

Obsah blogu je zakázáno kopírovat! Jedná se o majetek hráčů a admin týmů.

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now